Vzpomínáte si ještě na svá dětská léta?
No vzpomínám si moc dobře. Bydleli jsme na Horním náměstí vedle Galerie města Přerova. Tehdy tam byl Tšponův hostinec, který patřil mému dědečkovi. Žili jsme tam do mých tří let. Sice to vypadá jako malý domeček, ale místa tam bylo dost, je protáhlý dozadu. Tam byl velký sál, kde se konaly i taneční zábavy. Všichni měli moc práce a mě nechávali si hrát u lip na náměstí, tehdy tam bylo pískoviště. A někdy se stalo, že jsem jim fortnou utekla až do Michalova (smích).

To měli Vaši rodiče asi radost, že? A kde vlastně pracovali
Tatínek není rodilý Přerovan, žil tu zhruba od osmnácti let. Byl zaměstnaný u pana Přidala. Dnes je na tom místě obchod se součástmi k počítačům. Můj tatínek ten dům moc rád fotografoval, měl k němu velký vztah, takže vzniklo mnoho jeho různých snímků z různých úhlů. Maminka pracovala na T. G. Masaryka v obchodě, dnes je na tom místě KIK.

Vyprávěli Vám někdy, jak se seznámili?
Z vyprávění a podle fotografií, které jsme si často doma prohlíželi, vím, že kdysi jezdili jako parta mladých na výlety, společně chlapci a dívky. A tak nějak to jejich přátelství vzniklo a byla z toho láska.

Jak vzpomínáte na tatínka a jeho největší koníček, kterým bylo fotografování?
V Přerově existoval Klub amatérských fotografů. Oni pořádali výstavy a tatínek se jich zúčastňoval. Dochovaly se mi dokonce i fotografie přírody, kterou taky fotil, i když ne v takové míře jako Přerov. Pamatuju si, že tatínek chodil fotografovat hlavně v neděli, protože měl volno, tehdy se nepracovalo jen v tento den. Maminka vařila a tatínek šel na procházku s fotoaparátem a pak se vrátil k obědu. Moje dcera často vzpomíná, že nás rád fotil u jídla a my jsme to nesnášeli. To je pravda (smích).

Mohla byste přiblížit, co Vás vedlo k tomu, že jste pokračovala ve stopách tatínka a nafotila jste tatáž místa, která on zvěčnil před lety?
Těmi fotografiemi jsem se vrátila do dětství. Navíc mi přišlo zajímavé porovnat, jak vypadala místa ve městě před lety, a jak vypadají dnes. Hodně se vše změnilo. A vzpomínám si, že už jako malá jsem ráda fotografovala a tatínkovi jsem pomáhala při zpracování fotografií v temné komoře. A tak jsem se rozhodla, že to nafotím a vznikla podle mého zajímavá výstava.

Fotografie, které nafotil Váš tatínek a po letech i Vy, jste vystavovala v Galerii města Přerova do poloviny ledna. Potěšil Vás její úspěch?
Bylo moc milé vidět, že se o fotografie někdo zajímá. Vystavovala jsem asi padesát tatínkových černobílých snímků a padesát mých fotografií. Snažila jsem se jednotlivá místa zachytit i ve stejné roční době, jak to před lety udělal on. Byl zapálený přerovský patriot, to je z jeho fotografií patrné. Bylo hezké, že lidi měli o fotografie zájem, třeba na nich i poznali svůj dům a byla to pro ně pěkná vzpomínka.

Teď jsou fotografie Vašeho tatínka vystaveny v knihkupectví Mezi světy, kde si je lidé mohou zakoupit už zarámované, že?
Po skončení výstavy jsem si říkala, že když o fotografie lidé mají zájem, bylo by hezké, kdyby si je mohli ještě prohlédnout a třeba koupit. Tak jsem je dala do knihkupectví, kde mají své místo a kde si je zájemci můžou zakoupit. Částky nejsou vysoké a některým třeba udělá radost, když na fotkách poznají svá oblíbená místa.

Co plánujete s dvojicemi fotografií dál? Nechcete ještě, aby se jimi mohla pokochat veřejnost?
Aby fotografie neležely dlouho doma, tak jsem se domluvila, že by mohly viset v jednom přerovském hotelu. Dřív jsem tam pracovala na recepci a uvědomila jsem si, že je tam zasedací místnost, kam by se na zeď hodily. Mohly by tam viset třeba i ty dvojice, uvidíme.