(Kojetín) V Galerie Vzdělávacího a informačního centra, Masarykovo 8, Kojetín je  otevřena od středy 6. října putovní výstava "Žena, žena, žena... aneb Od kolébky  k dospělosti".

Výstava je zaměřena na život měšťanské ženy v 19. a na počátku 20. století.

Otevřeno: po - pá 9.00 – 16.00 hodin

Vstupné: dospělí: 10,- Kč/ děti, studenti, důchodci 3,- Kč

Výstavu můžete navštívit do 31. října.



Výstavu zrealizovalo Vlastivědné muzeum v Olomouci ve spolupráci s Regionálním
muzeem ve Vysokém Mýtě, Muzeem Komenského v Přerově a Muzeem Novojičínska v
Novém Jičíně.



Po celé 19. století bývaly ženy vůči mužům ve většině případů ve velmi
submisivním postavení a svůj život manželovi podřizovaly. Na jejich city, touhy
či ambice nebyl bráván příliš velký zřetel.

„… intimní stránka manželského soužití nebyla dlouho považována za příliš
důležitou. Tak jako v řadě dalších ohledů, i zde byla žena povinna vyhovět svému
manželovi. Muž zastupoval rodinu navenek, platil daně, disponoval penězi,
určoval rámcově rodinný rozpočet, rozhodoval o osudu manželky a dětí. Manžel měl
doma všechny pravomoci „šéfa“, vyžadoval absolutní podřízenost a poslušnost,
navíc vlídné chování, péči, úctu a lásku. K tomu ho opravňovala nejen jeho role
živitele rodiny, ale i vyšší vzdělání, větší společenský rozhled. Pro manželku
platila závazná pravidla chování. Měla být něžná, zdrženlivá a stydlivá,
upravená, ale nikoli marnivá či fintivá, schopná respektovat „libůstky“ svého
muže, zajistit útulné prostředí domova, za žádných okolností se nesměla protivit
svému údělu, ale ani si na něj komukoli stěžovat.

   
Ženy středních vrstev sledovaly společenské a kulturní dění, byly mecenáškami,
filantropkami, dokázaly svého manžela ve společnosti skvěle reprezentovat.
Nezbytným předpokladem takového chování bylo přiměřené materiální zajištění
rodiny a existence osob, které vykonávaly namáhavou či stereotypní práci v
domácnosti a pomáhaly s péčí o malé děti. Představa dominantní ženy byla
nemyslitelná. Pokud by snad muži scházela energie nezbytná k zvládnutí role
hlavy rodiny, „nechť zůstane bezžencem nebo ať jde do kláštera, aby se nestal
směšným před světem…“, radily příručky společenského chování. Přesto nesporně
existovaly ženy, které nadvládu muže v rodině odmítaly, ale nebylo jich mnoho…“

Milena Lenderová: K hříchu i k motlidbě



   
Až do počátku 20. století existovaly vedle sebe dva zcela oddělené světy –
ženský a mužský. Ženy, jimž se podařilo prosadit ve společnosti, často vysoce
předčily talentem, schopnostmi, vědomostmi a pílí své mužské protějšky. Na
přelomu 19. a 20. století se vymanily z předsudků, které je uzavíraly za zdmi
domácností a pronikaly do profesí, dříve vymezených pouze mužům. Jejich
intelektuální a fyzickou rovnocennost definitivně potvrdila 1. světová válka.
Tehdy ženy nahradily muže bojující na frontě a nastupovaly na jejich místa.



I když svůj největší emancipační boj sehrály ženy na přelomu 19. a 20. století,
musely celé následující období překonávat staré předsudky. Přestože současná
společnost poskytuje ženám rovnocenné možnosti uplatnění a ekonomickou
nezávislost, tradiční rozdělení rolí zůstalo zachováno.



„Šikovná ženská, když se do něčeho pustí, dokáže často víc než mužský, protože
ženy mají ohromnou sílu přežít a příroda je vybavila pro jejich těžký život.“

Jindřiška Smetanová