Čtvrteční večer patřil umění. Vernisáž zahájila v přerovské galerii Centrum výstavu barevných obrazů Lenky Pavézkové a jedinečných kabelek a doplňků Olgy Havrdové a jejího syna Patrika.  

Lenka Pavézková se narodila v malé vesnici kousek od Vrbna pod Pradědem v Karlovicích. Vyrůstala v lůně přírody, která ji tvarovala. Ráda kreslila a tak se jejím prvním učitelem stal dědeček malíř a grafika Jiří Záviš. Čas plynul a před ni se postavil první velký úkol: Co bude dál po škole? Její rozhodnutí bylo jednoduché: Budu výtvarníkem. Lenka vystudovala Uměleckou průmyslovku v Uherském Hradišti obor Tvarování obuvi a módních doplňků. Po umprůmce vedla její cesta na Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého, kde vystudovala katedru Výtvarné výchova a katedru Dějin a umění. Potom opustila Lenka své rodné hnízdo a vyměnila zelené jesenické hory za kouzelnou krásu Vysočiny. Nyní žije a pracuje v Jihlavě, kde učí na Základní umělecké škole. Prochází životem s otevřenýma očima, citlivým srdcem a hlavou plnou myšlenek na novou práci. To vše se odráží v jejích obrazech. Témata jejích maleb se různě mění. Inspiraci bere z každodenní ho života. Nevyčerpatelným tématem je příroda se stálou studnicí barevných kombinací.

Olga Havrdová je výtvarnicí, která tvoří neopakovatelné a jedinečné kabelky. Dáma s velkým citem pro výtvarné detaily, pravidelně vystavuje v galeriích po celé republice. Nenechává se limitovat ani barvou základního materiálu, ani obvyklými typy kabelek. Její originály jsou umělecká díla, která znají i Přerované, vždyť v galerii Centrum vystavuje již popáté. Od malička tato charismatická výtvarnice milovala originály. Sama si vyráběla boty a oblečení. "Miluji luxusní matriály. Mám ráda kůži, hedvábí a kožešinu. Byla jsem a jsem typ člověka, který musí pořád něco tvořit. A protože za totality se nedaly originály sehnat, vyráběla jsem si je sama. Mamince jsem třeba rozstříhala starou tašku a udělala z ní nový originál," zavzpomínala výtvarnice, která časem nabízela svou tvorbu do Díla a měla úspěch. Galérie se začaly ozývat samy. Dříve s Olgou spolupracoval také její manžel. "Kůže je silná a její zpracování na stroji je obtížné. Proto je někdy potřeba mužské ruky," dodala s úsměvem.

Patrik Havrda, který vystudoval strojařinu, se ale před sedmi lety vydal po stopách maminky. "Od malička jsem ležel mezi kůží," vzpomíná mladý výtvarník, který expozici doplnil originálními výtvory. "Návrhy vytváříme s mámou společně. Menší kabelky jsou moje práce. Na výstavu jsme přivezli kolekci kabelek doplněnou o šperky a malované šátky, a abychom expozici ozvláštnili přivezli jsme pletené svetry, které jsou dílem maminky," prozradil Patrik.