Víkend patřil milovníkům hokeje. Zatímco Zubři hráli ve Vsetíně, na přerovském zimním stadionu se po ledě proháněly ženy. Mistrovství republiky v ženském ledním hokeji není sice tak populární jako zápasy domácích Zubrů, ale přesto se na stadion přišly na mistrovské zápasy žen podívat desítky lidí.

V sobotu hrály mezi sebou týmy Slavie a Litvínova. Přestože před zápasem panovala v šatně litvínovských hráček bojovná nálada, Slávistky je vykleply 9:0. Zato v neděli se litvínovským hokejistkám dařilo, a tak si nakonec domů po vítězství nad HC Cherokees Brno odvážely bronzové medaile.

Za obranu Litvínova nastoupila i dcera bývalého přerovského beka Petra Jurči Michaela. Tu k hokeji přivedl táta, který se přijel do Přerova po mnoha letech podívat. Nostalgicky vzpomínal na roky, kdy se po přerovské ledové ploše se čtyřkou na zádech proháněl se svými spoluhráči. Pak ho vítr zavál do Německa, kde jako obránce hrál za HC Werder Bremen.

"Do Přerova jsem přijel po mnoha letech. S některými kamarády jsem se neviděl přes dvacet let," svěřil se Jurča, který hokejistu nezapře. Při zápase dcery byla na něm vidět nervozita, nejraději by skočil přímo na led a holkám pomohl.

A jak se k hokeji dostala Michaela? Ta s tímto sportem začala ve svých 5,5 letech. "Bruslit jsem ale začala na ledě sama bez pomoci už od tří let. Mým domácím týmem se stal klub HC Draci Bílina. Několik let mě trénoval taťka, nejspíš viděl, že to někdy mohu někam dotáhnout. Protože ale v Bílině nebyl žádný holčičí hokej, hrála jsem až do svých 17 let za kluky. Ve 13 letech jsem byla pozvána na trénink ženského týmu do Litvínova, za který hraju do teď. Hokej je tvrdý sport a úrazy se nevyhly ani mně. Přišlo i na operace kolene," dodává Michaela.

I přes zdravotní problémy se táta dceři stále věnoval. "Sám mě trénoval na atletickém hřišti. Procvičoval se mnou střelbu, prostě dělal vše pro to, abych něco dokázala. Nikdy jsem ale nikde nebyla protekčně, vše jsem chtěla dokázat sama. Prostřídala jsem několik "klučičích" klubů, ale v Bílině mně bylo vždy dobře. Hrála jsem také za HC Amazonky Kladno, ale Litvínov je ze všech klubů nejlepší. Jsme totiž jako jedna velká rodina," svěřila se po zápase Michela Jurčová, která vyhrála v roce 2011 sportovce roku města Bíliny a také několik cen za nejlepšího obránce.

Za své úspěchy vděčí podle svých slov hlavně tátovi a rodině, která ji vždy podporovala. Michaela hraje se čtverkou na zádech. Jejím vzorem byl, je a bude vždycky táta, po kterém zdědila jak číslo (4), tak i post obránce.