Přerovák Vašek Klakurka bude reprezentovat Českou republiku na říjnovém Mistrovství světa v Xteře, triatlonu, na Hawai na ostrově Maui. Vašek je studentem 5. ročníku Fakulty tělesné kultury a tím, že se kvalifikoval na Mistrovství světa, se mu splnil klukovský sen. V obsáhlém rozhovoru nám odtajnil nejen své sportovní začátky.

Můžeš nám prosím Tě přiblížit, co to vůbec Xterra znamená?

Xterra,úplně jednoduše řečeno, je terenní triatlon. To znamená, že jako u klasického triatlonu je první disciplínou plavání, druhou kolo, ale ne silniční, ale horské, to je asi ten nejpodstatnější rozdíl a pak poslední je běh, který zase není na silnici, ale crossový, což znamená v lese, v parcích….No a objemově se plave od 750m do 1500m, kolo je 20 až 35 km a běh 5 až 10 km. Český pohár má většinou tato čísla vyšší.

Jaká je tvoje sportovní minulost?

Když jsem byl malý, zkoušel jsem všechno. Až když už naši nevěděli, co se mnou, přihlásila mě mamka do veslování, kde jsem strávil asi 7-8 let, ale vždycky mě to táhlo jinam. Když jsem jezdil po Bečvě a cyklisti tam měli zrovna sraz, chtěl jsem tam být taky. Vždycky se mi líbila cyklistika, protože i taťka závodně jezdil a pak trénoval, tak mě jednou za čas, když jsem neměl trénink, vzal na vyjížďku a pěkně mi to znechutil. V každým kopci jsem brečel a přes slzy ze sjezdu neviděl a nechápal jsem, proč někam jedem, když za chvilku pojedu zase domů.Tak jsem byl nakonec rád, že vesluju, a že cyklistika je moc tvrdá a pro mě není.

Pak kluci, s kterýma jsem vesloval, odešli na vysokou školu a já jsem tam zůstal sám, protože jsem se narodil až na Silvestra a šel jsem do školy o rok později.

Jak jsi se k tomuto sportu dostal? Jak dlouho se věnuješ triatlonu?

Už odmala bratranec jezdil Bečvomana a vyprávěl nám o tom a rodiče se na něj jezdili dívat. Já to chtěl vždycky zkusit, akorát jsme v tu dobu mívali ve veslování Mistrovství Republiky a to bylo přednější. A tak jsem se až v roce 2002 poprvé postavil na start svého prvního triatlonu. Ještě teď si to živě pamatuji, když do skupiny přijel nějaký „malý ďábel“, pro mě v té době neznámý Aleš Dedek, a začal tam dělat „peklo.“Tak jsem se začal učit plavat, začal objíždět místní závody a obdivovat borce, co to tu vyhrávali. Pak jsem dvě léta trávil ve Španělsku a za vydělané peníze si koupil první vlastní kolo. No a Xterru jsem zkusil poprvé minulý rok a líbí se mi, že člověk jede celou dobu za sebe a nemůže se jako na silnici za někoho schovat. Postupem času se mi začalo i dařit.

Jaké byly tvé plány do této sezony?

Nemám rád, když si mám dát nějaké cíle. V tomto sportu stačí pád nebo defekt a vše je… Člověk pak prožívá zklamání. Snažím se své cíle držet v sobě a moc na to nemyslet, protože o to víc neúspěch mrzí. Ale vstupoval jsem do sezony s tím, že bych chtěl obhájit titul Mistra republiky v kategorii 20-29 let a první místo v bodování Českého poháru.

Sezona vstoupila do druhé poloviny, tak jak jsi spokojen s první polovinou?

Sezonu jsem nezačal zrovna moc dobře, dva závody, dva pády. Třetí závod jsem nespadl, protože jsem jel tak pomalu, jak „na jahody“. Takže převažovala skepse, co dál. Protože jsem si chtěl dovézt z Mistrovství Evropy medaili a pád a defekt mi vše zhatil,tak zklamání začalo převládat. Ale pak se vše otočilo a začalo se dařit.

Co je tvůj největší úspěch?

Největší úspěch? Nevím, jaký je největší, ale nejčerstvější je pro mě absolutní 4. místo z Mistrovství republiky v Xteře .Ve své kategorii jsem zvítězil. Asi i proto, že jsem jako jediný pronikl do elity a pár soupeřů nechal za sebou. A určitě celkové 20. místo v kategorii 24-29 let na Světovém poháru v Hluboké nad Vltavou, kde byla celá světová špička, která se představí i na Mistrovství světa. Právě tady jsem se nominoval já a Aleš Dedek na Mistrovství světa . Vůbec jsem s tím nepočítal. Byl to takový náš klukovský sen se podívat na Hawai.

Proč nejezdíš za elitu?

Mockrát jsem o tom přemýšlel a probíral s tátou. Ale co dostávám? Jaké mám podmínky? Kolik peněz z toho mám? Tak odpověď zní, že nic. Jen do toho dávám, takže jsem ryzí amatér. Kolo jsem si musel koupit, plavat chodím s veřejností na bazén a vstup si platím sám, startovné si platím a o cestách na závody ani nemluvím. Ale nechci si stěžovat. Kdybych to bral takhle, už bych to dávno nemohl dělat. Ale jsem ještě relativně mladý a vrchol mě čeká až tak za 6 let. Kdyby byly podmínky, neváhal bych.

Máš nějakého trenéra?

Ne, nemám. Všechno, co dělám, je z mé hlavy. Dělám vše podle svých pocitů. Když se mi nechce, nejdu a za každou cenu to nehrotím.

Můžeš mi přiblížit, jak je to v tomto sportu s financemi a se sponzory?

Velmi špatné. Tento sport nemá žádný svaz, takže i když se musíte nominovat na MS a jedete reprezentovat svou zemi, vše si platíte. Jakožto student za vše vděčím svým rodičům, kteří mě odmala podporují, jak finančně, tak i podporou na závodech. Bez nich bych tento sport nemohl dělat. Za to jim moc děkuji. Protože je to relativně mladý sport, sponzoři se moc nehrnou a pokud nemáte známé, je těžké někoho přesvědčit.Tak kdyby měl někdo zájem a chtěl mě nějakou formou podpořit, byl bych moc rád.

Závěrem bych chtěl všechny pozvat do Majetína. 23. srpna pořádáme silniční triatlon úplně pro každého. Tak všechny srdečně zveme!

Více informací najdete na www.adcyklo.cz, v sekci Dolecký triatlon.

Děkujeme Vaškovi za rozhovor a přejeme hodně sportovních úspěchů nejen na Mistrovství světa.