Sdružení Arnika zahájilo vernisáží ve čtvrtek 18. března na Ministerstvu životního  prostředí v Praze putovní výstavu nazvanou podle kampaně "Budoucnost bez jedů". Zahájení  výstavy se za ministerstvo zúčastní Ing. Karel Bláha, CSc., který je českým vyjednavačem na jednáních o Stockholmské úmluvě o perzistentních organických  látkách.  

    Desítky lidí se po celé České republice potýkají s vážnými problémy,
které mají jednoho společného jmenovatele – toxické látky. Jejich příběhy jsou
často plné utrpení (jako v případě někdejších pracovníků Spolany, které
připravily o život či zdraví dioxiny(1)) či zoufalství (jako v případě manželů
Rychtaříkových z Klatov, kteří se zatím marně snaží zbavit toxického znečištění
svého domu). Zabránit takovým kauzám by v budoucnu měla Stockholmská úmluva –
mezinárodní smlouva, jejíž ratifikací se signatářské státy zavazují k eliminaci
12 nejtoxičtějších látek na světě (2).

V České republice se Stockholmská úmluva
začne naplňovat 17. května.




Závažnost problému polychlorovaných bifenylů (PCB) (3), na které se úmluva také
vztahuje, přiblížil profesor Masarykovy univerzity Prof. RNDr. Ivan Holoubek,
CSc.: "V případě PCB se odhaduje, že zhruba třetina z jejich celosvětové
produkce, tedy půl milionu tun, se dostala do životního prostředí. Jejich stopy
mohou v životním prostředí zůstat ještě stovky let."



Podle vedoucího kampaně Arniky Budoucnost bez jedů RNDr. Jindřicha Petrlíka by
Stockholmská úmluva měla pomoci vyřešit problémy u stávajících ekologických
zátěží a zároveň zabránit vzniku nových. „Již mnohokrát se stalo, že například
zemina znečištěná perzistentními organickými látkami z jednoho místa sice
zmizela, ale firma, která ji měla bezpečně zlikvidovat, ji jenom převezla jinam.
Toxické znečištění tak jenom přesunula na jiné místo v republice (to je případ
jihočeských Lhenic). Stockholmská úmluva jasně říká, že nic takového není
přípustné,“ vysvětluje Petrlík.



Úmluva zároveň stanovuje likvidaci toxického znečištění takovými metodami, které
nevedou ke vzniku nových toxických látek typu dioxinů. Zásoby polychlorovaných
bifenylů (PCB)(1) a starých pesticidů by již neměly končit ve spalovnách odpadů
(jako dosud), ale v technologických jednotkách, které je chemicky rozloží a
nevytvoří například toxický popílek, s nímž si pak nevíme rady. Takováto
technologie zatím na území České republiky nefunguje, ale lze očekávat, že právě
Stockholmská úmluva urychlí postavení provozu, který nám pomůže se toxického
znečištění bezpečně zbavit. „To nejlepší, co můžeme momentálně udělat, je
bezpečnostní mezisklad pro toxické látky a odpady, kde je dostaneme pod kontrolu
a odkud nebudou unikat volně do životního prostředí,“ definoval možné řešení
Holoubek.



Stockholmská úmluva také stanovuje povinnost připravit plán, jak předcházet
únikům dioxinů a dalších látek do životního prostředí. Měla by tedy přispět k
celkovému snížení emisí dioxinů v České republice a zároveň nám otevřít dveře k
financím na vyčištění ekologických zátěží typu Spolana Neratovice - těch, které
se nepodaří vyřešit za peníze Fondu národního majetku, vyčleněné k těmto účelům.



Poznámky:

(1) Dioxiny jsou vysoce toxické látky nebezpečné již ve stopových koncentracích.
Kumulují se v živočišných tukových tkáních. Jejich koncentraci v životním
prostředí zvyšují i drobné prachové částice. Dlouhodobé působení dioxinů a PCB
vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního
systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí (pohlavních žláz u mužů).
Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení
schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky,
které se dlouhodobě kumulují v těle. (zdroj: webové stránky Státního zdravotního
ústavu – www.chpr.szu.cz - „Dioxiny v potravinách“)



(2) Za nejtoxičtější na světě jsou označovány látky na seznamu Stockolmské
úmluvy - takzvané perzistentní organické látky neboli POPs (Persistent Organic
Pollutants). Tyto látky se vyznačují tím, že jsou velmi nebezpečné již ve
stopových koncentracích a nepodléhají snadno rozkladu. V přírodě zůstávají až
stovky let. Patří mezi ně například dioxiny, polychlorované bifenyly (PCB), DDT
a další. Tyto látky mají vysokou schopnost kumulovat se v živých organismech,
takže jejich koncentrace stoupá s každým patrem potravního řetězce. Vážou se na
tuky a poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Některé z nich jsou
karcinogenní, mohou poškozovat játra či ledviny. Výroba PCB i DDT je v České
republice dnes již zakázána. Podobné vlastnosti vykazují i látky, které člověk
vyrábí ve velkém i dnes: například chlorované parafiny a polybromované
difenylétery (PBDE). Stockholmskou úmluvu dosud ratifikovalo 53 států světa a
17. května (tedy 90. den od ratifikace padesátým státem) vstoupí v platnost.
Byla podepsána 22. a 23. května 2001 ve Stockholmu. Česká republika ji
ratifikovala 6. srpna 2002.



(3) Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky
pro průmyslové využití. Jsou to velice stabilní chlororganické látky.
Nerozpouštějí se ve vodě, zato se vážou na tuky. Používaly se do
transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba
také na propisovací papíry a do inkoustů. Dokonce i do rtěnek. Poté, co byl
zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich
výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes
jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše
nejproblematičtější látkou v odpadech. V již velice nízkých koncentracích
poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přicházeli
pravidelně do styku s vysokými koncentracemi PCB onemocněli tzv. chlorakné,
disfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.

 Marek Jehlička 606 727 942,
Březen - Měsíc vody - 22. března Světový den vody - http://www.arnika.org/mesicvody