Vitální a vždy usměvavý a plný humoru, tak lze charakterizovat pětaosmdesátiletého přerovského spisovatele Miroslava Sekeru, jehož vášní a celoživotním osudem je příroda a myslivost.

"Přírodní jevy a zákonitosti jsou stále mým učitelem a já jejich pozorným žákem. K tomu beze zbytku patří pravá nefalšovaná myslivost," prozradil Sekera, který se k psaní dostal náhodou.

A jak jste se k psaní vůbec dostal?
Je to už dávno. Před mnoha lety ke mně přišel Vráťa Vítek se slovy: Když tak pěkně vyprávíš v rozhlase Zelené ozvěny, tak něco napiš. A proč ne, řekl jsem si. Tak vznikla v roce 1999 moje první knížka Myslivecké příběhy z hor, pahorkatin a rovin.

Kniha se dlouho na pultech neohřála. A protože příběhů jak loveckých, tak i neloveckých zažil Miroslav Sekera spousty, chtěl se o ně podělit i se čtenáři. V těchto dnech vyšla další Sekerova kniha s názvem Příběhy z přírody. Obě díla jsou doplněna básničkami a spoustou kreslených ilustrací. Kromě knih, které vydal spisovatel sám, můžeme jeho verše najít také v dílech Myslivecké vyznání, anebo v Knize české myslivecké poezie, která obsahuje devadesát autorů a sto dvacet básní. Kromě takových věhlasných básníků jako byli Vrchlický, Seifert, Neruda či Erben nalezneme v knize také jméno Miroslava Sekery. "Doufám, pane kolego, že se nezlobíte, že jsem vás zařadil mezi naše nejlepší básníky," řekl Sekerovi Jaromír Kovařík, který knihu myslivecké poezie vydal.

Jak to bylo s lektorováním vašich knih?
Knížky mně nechtěl nikdo lektorovat. Každý se hájil tím, že já píšu v globále o celé přírodě, ale jednotliví lektoři podle svých slov znali pouze určitou oblast. Víťa Vičík mně na dotaz, jestli by mi knížku lektoroval, řekl: Ty tam píšeš vše, já nechci ze sebe udělat vola.

Co říkají na příběhy čtenáři?
Jeden ze známých mně řekl, že se příběhy nedají číst jen jednou. Ke každé knížce se musí neustále vracet a číst ji znovu a znovu.

Chystáte pro milovníky přírody další poutavá vyprávění?
Ano, knížka je již rozepsaná, ale zatím nemá ani pracovní název. Kdyby mně neumřela manželka, už by byly příběhy dávno na světě.

Jak jste se dostal k myslivosti a k přírodě vůbec?
Jsem od dětství milovníkem přírody. Jako dítě jsem měl doma plno klecí s ptáky a tak se u mě láska k přírodě vytvářela. Tenkrát nebyla čižba zakázaná a já jsem lovil ptáky na ochmet, který roste na dubech. Z ochmetu je jakostní lep na ptáky.

Čím jste chtěl být jako dítě?
Od dětství jsem chtěl do lesnické školy, ale abych se do školy dostal, musel jsem mít rok praxe. Jenže přišli němci a já se mohl s lesnickou školou rozloučit. Nezbylo mně nic jiného, než odejít do učení. Dělal jsem mistra a nakonec šéfa strojírenského učiliště jenže z přírody jsem měl větší vědomosti než ze železa.