Sociální pracovníci se vydali do terénu, aby upozorňovali lidi bez přístřeší, kam se mohou jít v zimě ohřát a kde najdou horký čaj. Každoročně nechtějí nechat napospas desítky bezdomovců v přerovských ulicích. Pokud při depistáži nenajdou v provizorních úkrytech nikoho, s kým by mohli pohovořit, alespoň na místě nechají letáky s potřebnými informacemi.

Práce sociálních pracovníků není snadná - mnohdy se musí prodírat houštím, odpadky i výkaly, aby se k lidem bez domova dostali. Přesto se do terénu vydávají, aby potřebným poradili nebo pomohli. Za ta léta už přesně vědí, kde má kdo jaký úkryt, a bezdomovce už poznávají podle tváří. Jejich úkolem je poskytnout rady, kam mohou lidé bez domova v mrazivých nocích zamířit, kde najdou teplo, židli, horký čaj, nebo dokonce i televizi.

Jeden ze sociálních pracovníků, Boleslav Buš, zašel i do Husovy ulice. "Tohle je jedno z míst, kde lidé bez přístřeší přespávají,“ uvedl. Na zemi leží matrace, vedle ní kostkovaná deka, láhve od piva, erotický časopis a prázdná krabička od cigaret. Sociální pracovník vedle provizorní postele pokládá i leták s výzvou „Kam v mrazu“ a uvádí, že lidem bez domova slouží ubytovna Červeného kříže v ulici U Výstaviště. Tam mají potřební možnost pobývat od sedmi hodin večer do osmi ráno.

Kroky sociálních pracovníků vedou na podobná místa záměrně, vědí totiž, že někteří bezdomovci za svých úkrytů vycházejí jen zřídka. Nikde by na ně tedy nenarazili. A tak se vydávají do míst, kde se Přerované obávají jen projít i za denního světla. Za jedno dopoledne stihnou dva pracovníci obejít desítky úkrytů od chemičky až po Žebračku. Ivana Kapustková však připouští, že ne vždy se setkávají s vlídným přijetím, bezdomovci pomocnou ruku odmítají. Jedním z nich je i devětatřicetiletý Stanislav, který prý venku přebývá kvůli autonehodě v rodině už šest měsíců. "Před časem jsem mu domluvila ubytovnu, měl zamluvenou postel, společně jsme vyřídili žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi a darovali jsme mu ze sociálního šatníku oblečení. Se vším souhlasil, dokonce se do nového přechodného domova těšil. Nakonec ale nepřišel a stále pobývá venku,“ uvedla Kapustková s tím, že muž raději pobývá na ulici s kamarády, přesto však nepatří k těm, kteří by holdovali alkoholu. "Jen se dostal do špatné situace a neumí z toho labyrintu najít cestu ven. Navíc přiznává, že má strach z lidí, kteří by se mu v ubytovně vysmívali – a to je zřejmě ten pravý důvod toho, proč odmítá vytopený pokoj a čistou postel, kterou Červený kříž nabízí," podotkla Kapustková.

Ředitelka Červeného kříže Přerov Eva Mezírková Barešová uvedla, že aktuálně mají v ubytovně pět volných míst. "Dá se očekávat, že až přijdou větší mrazy, lidé bez přístřeší se k nám stáhnou a bude plno. Měsíčně u nás za pobyt zaplatí tři a půl tisíce. Mnohem větší zájem bývá v zimě ale o takzvanou seďárnu, kde máme patnáct židlí ve vyhřáté místnosti, kterou mohou bezdomovci využít k přečkání noci,“ uvedla. Za pobyt na židlích bezdomovci nic neplatí, jen musí dodržovat jednoduchá pravidla – žádný alkohol a výtržnosti.

V Přerově jsou desítky lidí bez přístřeší, na některé z nich čeká první zima a oni nemají představu, jakým nepřítelem se jim v noci může stát mráz, proto se nyní sociální pracovníci budou vydávat do ulic častěji. "Jsem rád, že tyto cesty podnikají. I kdyby zachránili jednoho bezdomovce, má to smysl,“ řekl náměstek přerovského primátora Tomáš Navrátil, který má na starosti sociální oblast.