Až třinácté místo v šestnáctičlenné tabulce krajského přeboru zaujímají po podzimních sedmnácti odehraných kolech fotbalisté 1. FC Přerov. Ti doposud nasbírali celkem 17 bodů za pět výher a dvě remízy, desetkrát odešli ze hřiště poraženi. "Chceme se pohybovat v horní části tabulky," říká před jarními odvetami Lubomír Ditrich, trenér přerovských fotbalistů.

Skončila podzimní část krajského přeboru, avšak pro přerovský tým s nepříliš dobrým výsledkem. Je třináctá příčka výsledkem herní nepohody týmu?
Ve většině zápasů jsem nebyl s hrou zklamaný. I se silnějšími soupeři jsme herně stačili, ale v produktivitě proměňování šancí jsme po šestém kole vždy zaostávali. Tato špatná produktivita měla samozřejmě negativní vliv na kolektiv a dá se to nazvat i jako herní nepohoda. Odpovídá to tedy postavení týmu v tabulce.

Po třech kolech jste přitom měli plný počet bodů, ale následně se začal objevovat zádrhel v podobě střílení gólů. Osm zápasů bez brankového úspěchu rozhodně není dobrou vizitkou. Dá se říct, že "deka" spadla zejména na ofenzivní hráče?
Začátek byl famózní a využití šancí až nadprůměrné. Potom jsme sehráli několik utkání, ve kterých jsme prohráli o jeden gól, a pomalu přicházela střelecká krize. Nenašel se nikdo z hráčů jak z útočné, tak i záložní řady, který by dokázal na sebe vzít odpovědnost při zakončení. Někdy v koncovce byla smůla, ale převážně nezkušenost a později i alibismus v podobě přihrávky.

Výjimkou je Tomáš Liška, který během šestnácti zápasů vsítil sedm branek a zastínil tak loňského nejlepšího střelce Jiřího Jemelku, který se do sítě soupeře trefil zatím pouze dvakrát. Věříte v procitnutí tohoto kanonýra?
Právě, když se přestalo střelecky dařit Liškovi, čekal jsem, že úlohu střelce převezme Jemelka, od kterého jsem to očekával. Viděl jsem, že chce, ale bohužel takový je fotbal, jednou je hráč nahoře a jednou dole. Pokud bude Jirka na sobě pracovat, tak v jeho procitnutí rozhodně věřím.

Během sezony se v bráně prostřídali Fikr s Negyesim. Byl to záměr, aby se gólmani takto točili, nebo to vyplynulo z průběžných výsledků?
Mít dva vyrovnané brankáře je vždy pro rozhodnutí trenéra velice těžké. Před zahájením sezony jsme si stanovili společně jasná pravidla, a těch jsme se také drželi. Většinou jsem se rozhodoval až v pátek a taky jsem to brankařům sdělil, kdo se má připravit. Volbu gólmana jsem volil dle soupeře, ale někdy jsem vycházel po poradě s trenérem brankařů Sašou Kubou. Až na poslední čtyři kola jsem zvolil jako jedničku Negyesiho a oběma jsem to řekl. Fikra to samozřejmě mrzelo, ale Tomáš je inteligentní kluk, který ví, že může chytat jenom jeden. Kolektiv nepodrazil, a to si na něm velice cením. Jarní kola mohou být samozřejmě o něčem úplně jiném.

Přes zimu je možné řešit různé změny na soupiskách. Má vedení Přerova v plánu přivést nějakého hráče, nebo se spíše počítá, že v obdobném složení odehraje i jarní část?
Samozřejmě na zimní přípravu počítám se všemi hráči, kteří byli uvolněni na hostování v jiných klubech. Doufám, že jim ten půlrok v jiném klubu prospěl, a věřím, že se poperou o místo v klubu mateřském. Co se týče nových hráčů, tak v tomto kolektivu chybí střední generace fotbalistů. Společně s výborem se snažíme kolektiv touto generací doplnit, ovšem, jak je všeobecně známo, jsme omezováni finančními mantinely.

V jakém duchu bude probíhat příprava, na co se výrazně zaměříte?
Zimní příprava je pro každého fotbalistu velmi dlouhá a nepříjemná. Je to vždy o běhání a fyzické kondici. V této přípravě nesmíme opomenout koordinaci a obratnost pohybu, což je velmi důležité při herní činnosti a koncovce. V zimní přípravě vždy záleží na hráčích a trenérovi, jak se kolektiv připraví na jarní soutěž. Proto je toto období sice nepříjemné, ale pro každého hráče nesmírně důležité. Každá zimní příprava by měla být proložena soustředěním. Je dobře, že hráči přistoupili na částečné samofinancování, což ukazuje na týmový duch. Druhou část doplatí klub a my bychom se měli objevit první týden v únoru v krásném prostředí Luhačovic v hotelu Vega.

Jaké jsou cíle klubu? V loňském ročníku mužstvo skončilo až na čtrnáctém místě a letos to po polovině ligy nevypadá o moc lépe.
Cílem klubu a samozřejmě i mým je dostat se ze sestupového pásma. Stabilizovat kádr mužstva tak, abychom sestupové problémy neměli a spíše se pohybovali v horní polovině tabulky.

Fanoušci už s nostalgií vzpomínají na slavné období, kdy během let 1996 až 1998 tým brouzdal druhou nejvyšší fotbalovou ligou. Co chybí současnému Přerovu k tomu, aby se čistě teoreticky mohl vrátit na takovou úroveň?
Jsou to sponzoři a s nimi peníze. Dle mého názoru, kdyby se vrátili všichni odchovanci Přerova, kteří jsou rozstrkáni po celé republice, a to nemyslím hráče, kteří hrají první ligu, anebo působí v zahraničí, tak bychom mohli hrát třetí nejvyšší soutěž MSFL. Důležitou věcí je také se na domácím hřišti cítit opravdu jako doma, což bohužel tak nepociťuji, jako tomu bylo při mé hráčské kariéře.

Všechny kluby samozřejmě spřádají plány i do budoucnosti. Existuje nějaká vize, podle které by fungoval ten přerovský?
Vždy záleží na finančních prostředcích, aby se klub nemusel zabývat tím, jak a jestli vůbec ekonomicky udrží mužskou soutěž. Když se toto překoná a kvalitní hráče, kteří jsou právě tímto klubem za nemalé peníze vychováni, se podaří udržet, jsme schopni splnit v určitém časovém horizontu dvou až tří let vizi postupu do divize. O tom však rozhoduje velmi složitá pavučina ekonomických toků, vlastnických vztahů, přístupu různých subjektů, ochota lidí se obětovat, úroveň vybudovaných základů klubu v minulosti a další a další souvislosti, o kterých laik, jenž nepracoval ve specifickém přerovském prostředí, nemá ani potuchy.