Do hodin přírodozpytu, který se v českých školách vyučoval na přelomu 19. a 20. století, se mohou vrátit návštěvníci, kteří zavítají do prostor Muzea Komenského v Přerově. Historickou atmosféru tehdejší výuky jim navodí původní učebnice, nástěnné obrazy i dobové přístroje. Mohou se také nejen seznámit s podobou výuky, ale sami si vyzkoušet i některé pokusy. Výstava s názvem Přírodozpyt, to jest fysika a chemie, bude v prostorách přerovského zámku otevřena do 25. května.

"Na výstavě jsou hlavně učební pomůcky z přelomu 19. a 20. století a 1. republiky. Jsou tam i pomůcky, které si učitelé vyráběli sami. Školy tehdy neměly moc peněz, proto vycházely návody, jak si pomůcky vyrobit. Je tam i několik pokusů, které si mohou návštěvníci vyzkoušet. Vybrali jsme pokusy přímo z učebnic s dobovým textem," řekla kurátorka výstavy Marta Konířová.

Základem přírodozpytného vyučování ve školách byla fyzika (silozpyt), menší část tvořila chemie (lučba). Důležitou součástí výuky byla tzv. technologie, která žákům vysvětlovala základní výrobní postupy obvyklých řemesel a důležitých průmyslových odvětví. Žáci obecných a měšťanských škol obvykle po skončení školy pracovali v továrnách nebo menších řemeslnických dílnách (často převzali živnost po otci), případně v zemědělství. Technologie jim proto měla dát základní informace o jejich budoucím povolání.

Je zajímavé, že na různých školách mohly být značné rozdíly mezi tím, co se žáci v přírodozpytu konkrétně učili. To bylo způsobeno tím, že pro přírodozpyt nebylo určeno mnoho vyučovacích hodin a často nebylo možné probrat veškeré učivo. Znamenalo to, že učitel musel vybírat, co bude učit, a co vynechá.

Ministerské nařízení říkalo, že se má přihlédnout „k praktickým potřebám příštího životního povolání“ žáků. Takže na školách městských se vyučovalo například o elektrickém zvonku, telefonu, elektrické dráze, telegrafu či výrobě svítiplynu, zatímco na školách venkovských se učilo spíše o umělých hnojivech nebo o meteorologických jevech.

Také byl rozdíl mezi školami chlapeckými a dívčími. Chlapci se učili více o různých strojích a o jejich užití v běžném životě a v průmyslu, dívky se zase více věnovaly složení a uchovávání potravin, barvení a bílení látek, výrobě mýdla, desinfekčním látkám atd.

Ve školách se spojení fyziky a chemie pod názvem přírodozpyt udržovalo dlouho, snad z jisté tradice, i když ve 20. století sílily hlasy poukazující na zastaralost tohoto uspořádání. Definitivně vyučování přírodozpytu ukončil školský zákon v roce 1948.