Větší šanci návratu do běžného života dostávají pacienti léčebny dlouhodobé péče Nemocnice Přerov. Stačí přitom jen obyčejná oblíbená vůně čaje nebo kávy, či zvuky, s nimiž se nemocný setkával běžně, když byl ještě zdravý. S těmito jevy pracuje bazální stimulace pacientů, kteří mají například poškozený mozek po nehodě, jsou v kómatu či v umělém spánku. Se svým okolím se tak mohou často "domluvit" jen úsměvem nebo pohyby prstů.

Netradiční léčební metodu spustili v přerovské nemocnici v těchto dnech. "S pacienty pracujeme dvacet čtyři hodin denně. Společně s jejich příbuznými připravíme pro každého z nich speciální program podle toho, jak vypadal jeho denní režim, a stimulujeme jejich smyslové orgány," říká staniční sestra LDN Lenka Nevřelová.
Bazální stimulace, kterou používá přerovská nemocnice jako jedna z mála českých nemocnic, pomáhá nemocné vracet do života i připomínáním jejich koníčků. "Základem této stimulace je pohyb, vnímání a komunikace. Životní návyky si totiž člověk může pamatovat i v bezvědomí," uvedla Markéta Gajová, sestra pro rehabilitaci LDN.
Nová metoda obnáší větší nároky na personál. Je náročná především pro nelékařský personál, přičemž program připravují ve větší míře sestry. Samozřejmostí je i účast lékařů, kteří respektují při péči o pacienta stejná pravidla jako ostatní ošetřující personál. "Snažíme se pacientovi dávat po dohodě s rodinou takové podněty, které přispívají k obnově paměťových stop v mozku a celkové rehabilitaci. Stimulace se děje i při běžné péči, jako je rehabilitace, očista, podávání stravy či vyprazdňování," dodala staniční sestra.
Metodu bazální stimulace vyvinul v sedmdesátých letech minulého století profesor Andreas Fröhlich. Do ošetřovatelské péče integroval koncept v osmdesátých letech minulého století profesor Christel Beinstein. V České republice metodu bazální stimulace rozšířila a dále vyučuje Karolina Friedlová. Zhruba u poloviny pacientů dochází k uzdravení nebo alespoň ke zlepšení stavu.