Na knižní pulty právě přichází nejčerstvější novinka z pera dvaačtyřicetileté přerovské spisovatelky Lenky Chalupové. Po loňských úspěšných Pomněnkových matkách, které se letos dočkaly dotisku, je to její v pořadí už pátá kniha. Jmenuje se Ledové střepy a má podtitul Mrazivý román o vášni a trestu.

Prozradíš, proč se přímo na obálce knihy dočteme, že pojednává o vášni a trestu?
Hlavním hrdinou knihy je muž středního věku – novinář Jáchym Wollner, který podlehne vášni, dopustí se nevěry a nakonec následuje trest. Nedrží se pořekadla "co je v domě, není pro mne“, nechá se svést svou příbuznou a pak jeho doposud klidný život nabere jiný směr. Jáchym, který je veskrze slušným člověkem, dostane doživotní nálepku vraha a jeho nejbližší se od něj odvrátí. Trpí, ale není cesty zpět… Není to ale jen příběh o nevěře, je to sága celé rodiny, kdy se před čtenářem postupně otevírají třinácté komnaty jejích členů. Psychologický román má dvě dějové linie, které se střídají – jedna je současná a druhá vzpomínková.

Byl někdo inspirací pro toto téma?
Ne, tak se to nedá říct. Knihu jsem začala psát zhruba v roce 2004, pak jsem ale téma opustila a mezitím jsem napsala detektivky Vosí hnízda, Utopená a Pomněnkové matky. Dvě poslední knihy vyšly rok po sobě a letos jsem neměla v plánu žádnou knihu vydávat. Koncem jara se začal vydavatel zajímat, jestli něco připravuji, protože chtěl před Vánoci dodat na trh můj další titul. Vrátila jsem se proto do šuplíku a oprášila Ledové střepy. Knihu jsem z velké části přepsala, pracovala jsme na ní asi tři měsíce. Vlastně skoro celé léto. Obávala jsem se, abych po úspěšných Pomněnkových matkách nešla s kvalitou dolů. Knihu jsem dala číst kamarádce a ta moje pochybnosti rozptýlila - román se jí moc líbil. Dokonce víc než Pomněnkové matky. Takže jsem rukopisu dala šanci a s příběhem byl spokojený i vydavatel.

Detektivka Pomněnkové matky vyrazila v závěru snad každému čtenáři dech. Mají i Ledové střepy mrazivý závěr?
Ano, mají. Kniha je plná emocí, propadů, napětí a zvratů. Nakonec čtenář zjistí, že je všechno úplně jinak, než se zdálo.

Pomněnkové matky se odehrávaly v Přerově. Kam jsi situovala Ledové střepy?
Rodina Wollnerových žije v Tovačově, takže tam se i odehrávají podstatné události. Čtenář se ale prostřednictvím řádků přenese i do Severní Karolíny – konkrétně do města Charlotte, kde žije jedna z hlavních hrdinek – podivínka jménem Emma.

Kniha má zajímavou obálku. Je to dílo vydavatele a grafika, nebo může autor vstupovat do rozhodování o podobě obálky?
Knihy vydávám v Praze, s vydavatelem jsem v kontaktu přes mail. Můj názor na obálku ho vždycky zajímal. Chtěli jsme, ať je tajemná – stejně jako příběh rodiny, ale nic prvoplánového. Navrhovali jsme motiv ledů, střepů nebo i zrcadla, které hraje významnou roli v životě jedné z hrdinek. Nakonec jsme se shodli na ledové bílé barvě a hlavním motivem se stala silueta ženy za sklem.

Po kom jsi zdědila talent na psaní? Není žádným tajemstvím, že tě psaní provází celým životem – pracovala jsi jako novinářka, teď jsi mluvčí Přerova, takže píšeš profesně a zároveň i ve volném čase…
To je pravda, píšu odmalička a píšu ráda. Moji rodiče, kteří jsou dnes už v důchodě, tuhle zálibu neměli. Máma pracovala jako ekonomka, ve volném čase ráda četla, zahradničila a zabývala se řadou praktických věcí. Táta byl technik, vždycky rád rybařil, byl a dodnes je pracant, který si poradí s každou chlapskou prací. Ale náhodou jsme zjistili, že jeden z našich předků z máminy rodové linie byl písmák – takže možná tam je možno hledat kořeny. Je pravda, že bez psaní si nedovedu svůj život představit. Od dvanácti let píšu povídky, básničky, fejetony, příběhy. Vystudovala jsem žurnalistiku a nedovedu si představit, že bych měla změnit obor, který mě baví a naplňuje.

Lenka Chalupová se narodila 4. 2. 1973 v Přerově, kde dosud žije. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pracovala jako novinářka v týdeníku, v deníku i v televizi. V současné době je tiskovou mluvčí Přerova. Miluje psaní, čtení, hudbu, divadlo, film, historii a výtvarné umění. Vydala román Neříkej mi vůbec nic (2004), detektivky Vosí hnízda (2009), Utopená (2013) a Pomněnkové matky (2014) a román Ledové střepy (2015) – tři posledně jmenované knihy v Nakladatelství ČAS. Je vdaná, má syna Štěpána (1998) a dceru Klárku (2002).

Co tě ještě baví?
Nejraději trávím čas se svou rodinou a s přáteli – a je jedno, jestli jsme doma, na procházce, nebo na výletě. Jsem společenská, mám ráda kulturu, chodíme na nejrůznější akce, ať už se jedná o divadlo, muziku, film, nebo výstavy.

Jak moc je těžké udržet děj knihy, neodbíhat do podružností nebo se neztratit v ději?
Například Ledové střepy mají 250 stran a navíc dvě dějové linie, takže tam byla potřeba obezřetnost. Pořád jsem se k ději vracela a ujišťovala se, že všechno souhlasí. Zkoumala jsem hlavní postavy a jejich charaktery, aby všechno sedlo. I v noci se mi o tom už zdálo.

Kdo bude kmotrem Ledových střepů?
Přerovská kapela Mothers Follow Chairs. Křest se uskuteční ve čtvrtek 26. listopadu od 19 hodin v Base Campu, ale místa je třeba si předem objednat.

Máš už další námět na knihu?
Mám několik rozepsaných knih a v nich teď zpětně hledám inspiraci.