Další velkou posilou po brankáři Radku Tihlářovi v řadách přerovských hokejistů je obránce Jiří Osina, rodák z Kroměříže. Během své kariéry prošel pětadvacetiletý obránce juniorkou Zlína, druhou ligou Kroměříže a Šumperka. Se Šumperkem postoupil dvakrát do první ligy. Šestatřicet zápasů odehrál i ve slovenské extralize v dresu Trenčína.  

Jirko, jak se zrodil tvůj přestup ze Šumperka do Přerova?
Po letošním postupu do první ligy jsem se s vedením klubu nedomluvil na smlouvě. Moje další volba byla logická. Narodila se mi dcera a chtěl jsem být co nejblíž domovu. Přerov je od Kroměříže kousek a když o mně vedení Přerova projevilo zájem, dlouho jsem o svém dalším působení nepřemýšlel.

Náš rozhovor probíhá na kroměřížském zimním stadióně, trénuješ místní děti. Jakou kategorii?
V Kroměříži se věnuju už pět let výhradně těm nejmenším klukům. Letos tomu nebude jinak, abych stíhal všechny zápasy ve druhé lize. Moje práce je v přípravce a třetí třídě. Samozřejmě když mám čas, tak chodím se čtvrtou a pátou třídou.

Letní přípravu jsi se Zubry neabsolvoval. Teď čtrnáct dnů trénujete na ledě, na jakých příčkách tabulky by se mohli Zubři letos pohybovat?
Přerov měl ve druhé lize každý rok silný tým, který se prezentoval výborným bruslením a houževnatostí. Věkové složení týmu je podle mě ideální a na výsledcích by se to mělo projevit. Uvidíme, jak na tom budou ostatní týmy, ale nejenom mým cílem je být do čtvrtého místa v tabulce.

Tebe rekonstrukce přerovského zimního stadiónu prakticky nezasáhla. Trénuješ "doma". Jak to podle tebe ale zvládají ostatní? Každodenní dojíždění asi není ideální…

Každé dojíždění je problém, ale já si myslím, že Kroměříž zas až tak daleko není a dá se to zvládat. Máme tady kvalitní šatnu, zázemí. Jediný problém vidím v tom, že tréninky jsou pozdě večer a každodenní dojíždění po práci není pro kluky příjemné. Musíme to jako mančaft zvládnout a začátkem září vyjet na opravený stadión v plné síle.

Za rozhovor děkuji a přeji hodně štěstí v dresu Zubrů.