Už bezmála čtyři desetiletí se paní Jarmila Vitoslavská z Troubek věnuje výrobě tradičních hanáckých krojů, při práci používá stejné postupy a materiály jako dlouhé generace předků. Prakticky každý den sedí nad svou mravenčí prací až do nočních hodin. Jejího úsilí si všimli i pořadatelé soutěže Živnostník roku. Při vyhlašování krajského kola se na vítězi porotci shodli téměř jednomyslně. Prestižní titul putuje do Troubek.

Už třicátým devátým rokem paní Jarmila Vitoslavská z Troubek každé ráno usedá ve své krejčovské dílně, kde se pod jejíma rukama rodí nádherné hanácké kroje. Vyšívání někdy odloží až dlouho po půlnoci. "Až se občas musím krotit, aby se mi naproti v obchodě nesmáli, že zas pracuju do noci," usmívá se osmapadesátiletá podnikatelka, která si tento týden převzala ocenění v krajském kole soutěže Živnostník roku. To jí porotci udělili hlavně za neúnavnou píli v udržování tradic, její výrobky jsou známy i v zahraničí. Při výrobě krojů totiž paní Vitoslavská používá postupy, které jsou dědictvím po předcích.

"Vyučila jsem se krejčí, ke krojům jsem se ale dostala už v dětství prostřednictvím své babičky. A věnuji se jim prakticky celý svůj profesní život," prozradila Vitoslavská. Od své babičky se naučila hlavně trpělivosti. "Ta je při výrobě složitých krojů a doplňků zapotřebí nejvíc, nic se nesmí uspěchat," vysvětluje. Při tvorbě krojů se drží staré literatury, která popisuje třeba odlišnosti krojů podle vesnic. "Každá dědina měla svůj vlastní odstín. To všechno je potřeba nastudovat, než se pustím do výroby konkrétního kusu," ubezpečila. Své dovednosti předává dceři, ohledně budoucnosti svého řemesla je však skeptická. "Bohužel se do našeho odvětví pustily firmy, které pomocí strojů vyrábějí nekvalitní, ale laciné kroje. Až se jich dostane do oběhu hodně, asi nám naše zkušenosti s opravdu tradiční výrobou budou k ničemu," domnívá se Jarmila Vitoslavská. Ocenění v soutěži Živnostník roku jí však potěšilo. "Chápu to jako životní satisfakci, ohromě si toho vážím," dodává.
Kromě krojů vyrábí Jarmila Vitoslavská i klobouiky, opasky či dečky. "Mým krédem je navrátit Hané její ruční pečeť," uzavírá.