Návštěvníci, kteří v sobotu zavítali na hrad Helfštýn, se ocitli jako mávnutím kouzelného proutku v době dávno minulé. Na své letní sídlo totiž zavítal již po jedenadvacáté průvod Petra Voka s chotí Kateřinou Ludanskou. Zdmi hradu se rozléhalo řinčení zbraní, středověká hudba a občas návštěvníkům zamrzl úsměv na tváři, když procházeli kolem hradní mučírny.

"Návštěva Petra Voka a jeho manželky Kateřiny z Ludanic má pro náš hrad zásadní význam. Kateřina z Ludanic byla dědičkou helfštýnského panství, a protože byla sirotek, spravoval její majetek Zachariáš z Hradce. Díky jeho správě se její jmění neustále ztenčovalo a až sňatek s Petrem Vokem z Rožmberka jí pomohl k větší prosperitě," prozradil kastelán hradu Jan Lauro, který se letos zhostil role samotného pána - Petra Voka.

Hradní bál, který pořádá Obecně prospěšná společnost hradu Helfštýna ve spolupráci s Muzeem Komenského v Přerově, připomněl návštěvníkům kapitolu společného života Petra Voka a jeho mladičké chotě.

Před příjezdem panstva patřil však hrad soutěžím, dílnám a vystoupením skupin historického šermu Berendal a Todesmude Fechter. O hudební produkci se postarala kapela Tupá šídla. Dětské návštěvníky hned na nádvoří zaujali malí opeřenci. "Na hrad jsme přivezli Snížka - mládě sovice sněžné, která ve volné přírodě obývá tundrovité a polární oblasti. Máme s sebou i čtyřletého samečka sovy pálené, kterému říkáme Nunu, a dvouměsíčního puštíka obecného - Amálku. Sovy chováme ve voliérách na zahradě, všechny naše sovičky pochází z odchovu. Jelikož první setkání s opeřencem proběhne už ve 14. až 20. dnu života, dochází k procesu, který se nazývá (imprinting) neboli česky vtisknutí, kdy mládě je dokrmeno člověkem, a proto vzniká silná vazba na člověka, kterého pak následně považuje za jedince svého druhu. Proto jsou všechny naše sovičky krotké, a děti tak mají možnost vyfotit se se sovou na ruce a dozvědět se něco málo o sovím životě," prozradil dětem chovatel Petr Šišma z Olomouce.

Šestiletou Klárku Macháčkovu zaujalo v krabici schoulené mládě sovice sněžné. "Takovou sovu měl přece Harry Potter, ta ale byla celá bílá," obrátila se nevěřícně s otázkou na své rodiče. "Všechna mláďata sovice sněžné, mají šedivou barvu. V dospělosti však přepeří. Zatímco samice je sněhobílá s černými skvrnami, samec je v dospělosti celý sněhobílý, tudíž Hedvika z Harryho Pottera byl vlastně sameček,“ vysvětlil Klárce chovatel.