Sobotní odpoledne 20. května patřilo na Horním náměstí oslavám. Před 500 lety se v Přerově narodil významný humanista, překladatel, literát a biskup Jednoty bratrské – Jan Blahoslav. Muzeum Komenského připomnělo touto akcí s názvem Hledání Blahoslavova rodného domu zároveň i sté výročí slavnostního odhalení pomníku Jana Blahoslava na Horním náměstí od významného grafika, sochaře a architekta Františka Bílka.

Před sto lety, v roce 1923, proběhly oslavy 400. výročí Blahoslavova narození kvůli počasí v květnu. A náměstí bylo zcela zaplněné. Ze stejného důvodu si stejný měsíc vybralo i Muzeum Komenského pro letošní oslavy.

"Je moc dobře, že si připomínáme jednoho z nejvýznamějších přerovských rodáků a ta kulatá jubilea 500 let od jeho narození a 100 let od odhalení jeho pomníku od Františka Bílka jsou určitě příležitostí tohoto přerovského rodáka takto oslavit," řekl ředitel Muzea Jana Amose Komenského v Přerově Radim Himmler.

Návštěvníky oslav provázel po Horním náměstí Jan Blahoslav v podání Lubora Maloně a spolu s nimi hledal svůj rodný dům. "Narodil jsem se tady na kopci. Vy tomu dnes říkáte Horní náměstí. No a pánbůh učinil ten zázrak a dovolil mi po 500 letech se vrátit do mého rodiště na jeden den a nestačím se divit, jak to tu vypadá jinak, než si pamatuji. Byl jsem samozřejmě pokřtěn Jan, můj otec se jmenoval Blažek a proto jsem si dal nejčastější jmého Blahoslav. Užíval jsem ale i latinskou formu Blasius, nebo řeckou Makarius, dokonce jsem se někde podepsal jako Apteryx. To znamená bez křídel, Bezpera, Bezpero, což bylo jméno rodu mojí matky Kateřiny," prozradil oslavenec.

Součástí akce bylo i vyhlášení výsledků celostátní literární soutěže, kterou uspořádalo Gymnázium Jana Blahoslava v Přerově. Ceny nejlepším předali zástupci školy i města v Mervartově síni přerovského zámku.

 

1. místo získala studenka Karolína Turčanová, 2. místo patřilo Vojtěchu Eibelovi a 3. pak Andrei Kubíkové. Stříbrný Vojtěch Eibel dlouho přemýšlel, jak to téma uchopit. "Přece jen to téma není vlastně jakoby nejzajímavější, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale nakonec jsem se do toho celkem dal. Hledal jsem hodně na internetu v různých zdrojích, dal jsem tam hodně historických odkazů jak na Sumery....a další. Mě většinou baví ta badatelská práce, hledat různé zdroje. Takže tam jsem asi našel tu inspiraci. Byl to spíš zas ten impuls k tomu, abych měl základní poznatky a od toho se potom odvíjelo mé psaní. Zpracovat dohromady ty myšlenky tak, jak jsem si myslel, že to bude nejvhodnější," prozradil osmnáctiletý Vojtěch Eibel z Gymnázia Jana Blahoslava v Ivančicích.