Na knižní pulty přichází, stejně jako v minulých letech touto dobou, další detektivní román z pera přerovské spisovatelky Lenky Chalupové. Děj nové knihy s názvem Tyrkysové oko, které je už šestou knihou autorky, se odehrává v místech Lence dobře známých. V Přerově - kde se svou rodinou žije a kde také pracuje coby mluvčí města.

Děj tvého velmi úspěšného románu Pomněnkové matky se také odehrává v Přerově. Má detektivka Tyrkysové oko něco s Pomněnkovými matkami společné? Proč se děj detektivky odehrává v Přerově?
Nemá, jedná se o dva odlišné příběhy, byť oba mají detektivní zápletku a oba se odehrávají v Přerově. Spojuje je snad jen to, co všechny moje knihy. Mateřská láska - naplněná, i nenaplněná, všeobjímající i ta rozporuplná. Zatímco v Pomněnkových matkách jde o mámy, které s láskou vzpomínají na své ztracené děti, v Tyrkysovém oku hraje naopak roli matka - statkářka Božena, která má ke svým dcerám značně chladný vztah. Nesou si to životem jako stigma. A i když už jsou ve zralém věku, táhnou si břímě, že jejich matka jim dala vše, jen ne lásku. Vnitřní nesoulad v rodině, která navenek působí vcelku normálním dojmem, vede ke zločinu…

O čem knížka pojednává? Chápu, že neprozradíš pointu…
Kniha se odehrává v současnosti, v aktuálním roce 2016 - ale vzpomínky a nitky vedou i do minulosti. Děj zavede čtenáře do rodiny přerovské zlatnice, která ve třicátých letech minulého století vyráběla v Mostní ulici v Přerově šperky ze zlata a z tyrkysu. Čtenář bude na dvě stě čtyřiceti stranách detektivky sledovat život její snachy Boženy a také jejích vnuček. Sebevědomé Elišky, kterou zastihneme ve chvíli, kdy se jí v pětačtyřiceti letech narodilo nemanželské dítě. Ušlápnuté, ale citlivé Justýny, která se právě rozhoupává k rozvodu, protože její muž si našel milenku. A Žofie, která je klariskou a žije v klášteře.

Byl někdo inspirací pro toto téma?
Ne, příběh je smyšlený, ale Přerované budou přesně vědět, kde se kniha odehrává. Popisuji Mostní ulici, Velkou Dlážku, Předmostí, lužní les Žebračku, část děje se odehrává i na statku v místní části Penčice. Pozorní čtenáři najdou třeba i konkrétní přerovské obchody a restaurace, v nichž se hlavní hrdinové také vyskytují. Obědvají v Městském domě, nakupují u Hrušky, rybičky pořizují v Akvaristice Jirků, objednávají pohřeb ve Fudencii… A podobně.

A proč Tyrkysové oko? Kde to se v příběhu vzalo?
Babička hlavních hrdinek - šperkařka - byla fascinována právě tyrkysem. Modrým kamenem, který údajně dokáže změnit i barvu, aby svého majitele varoval před nebezpečím nevěry, umožňuje duchovní naladění, zlepšuje komunikaci mezi hmotným a duchovním světem – a položený na třetí oko zvyšuje schopnost intuice a usnadňuje meditaci. Babička věnovala svým vnučkám náramek s ozdobou v podobě tyrkysového oka. Měl v sobě svou symboliku - stejně jako soška z tyrkysu, kterou jim odkázala ve svém dědictví. A právě prodej sošky, která má velkou hodnotu, rozjitří staré rodinné rány a nadobro rozleptal vazby, které už tak byly narušené.

Když jde o detektivku, zcela jistě má i svého vyšetřovatele. Kdo jím je?
Kapitán Tomáš Seidl. Pochází Přerova, jako kriminalista pracuje v Olomouci, je přičinlivý a snaživý, ale má věčně naštvanou ženu, kterou drtí život s vytíženým kriminalistou. Ale i ona zasadí jeden drobný dílek k tomu, aby se příběh posunul.

I když jsou hlavními hrdinkami ženy, zcela jistě hrají roli v detektivce i další muži, než je vyšetřovatel. Je to tak?
Jasně. Jejich manželé, synové, strýc, bratranec… Ale také milenec jedné z hrdinek - bezpáteřní muzikant Oskar. A svou roli v příběhu hraje i muž, který je už dávno mrtvý… Víc ale prozrazovat nechci, ať neberu čtenářům pointu.

Obálka knihy ukazuje velké lidské oko. Spolupracuješ na návrhu obálky?
Ano. Když je kniha hotová, zajímá se už tradičně vydavatel, jakou mám představu o obálce. Předešlé tři knihy, které jsem vydala v nakladatelství Čas u vydavatele Josefa Snětivého, měly stejný symbol - siluetu ženské postavy. A protože i v Tyrkysovém oku hrají hlavní roli ženy, měla jsem zase představu obrysu postavy. Druhý můj návrh mířil k oku - zvídavému lidskému oku v klíčové dírce. Oku, které sleduje… A k tomu se přiklonil i nakladatel. Obálku vytvářela jeho grafička Alena Šulcová Laňková. Myslím, že se jí podařilo dostat na první stránku tajemno - protože příběh opravdu tajemný je. Až do poslední stránky.

Kdo bude kmotrem nového románu?
Moje některé knihy křtili přerovští hudebníci a i v případě Tyrkysového oka v tom pokračuji. Utopenou pokřtil Jaroslav Wykrent, Ledové střepy Ivan Němeček se svou kapelou Mothers Follow Chairs a kmotrou poslední knihy bude zpěvačka Irena Kanovská. Křtít se bude na jejím koncertě, který se koná v sobotu 3. prosince od 19 hodin na pódiu na Masarykově náměstí. Ona mi pokřtí knihu, já jí nové CD.

Mohou si nechat čtenáři tvou knihu podepsat?
Ano. Mám domluvu s místními knihkupci, že pokud čtenáři budou chtít knihu podepsat, nebo do ní vepsat věnování, do dvou dnů jim to zajistím. Takže stačí nechat knihu třeba v knihkupectví Mezi světy - a tam už vše zařídí. Kdo bude chtít, může si kteroukoliv z mých knih přinést i v sobotu 3. prosince na náměstí, moc ráda jim po křtu věnuji autogram.

Dočká se tvá "šňůra perel", myslím tím detektivek, příští rok dalšího - sedmého - korálku?
V hlavě už mám další téma na detektivku. Ráda píšu přes zimu, když je brzy tma - a tedy vhodný čas na čtení a psaní. Jestli bude sedmá kniha příští rok, nebo až ten další, to teď neumím odhadnout. Psát jsem ještě nezačala. Ale je pravda, že každý rok říkám "letos nic vydávat nebudu" - a nakonec jsem od roku 2013 do letoška vydala čtyři knihy. Takže uvidím. Pravda je ale ta, že jsem k sobě rok od roku přísnější, víc se vracím ke každé větě, zvažuji každou zápletku, přemýšlím nad drobnostmi. A Tyrkysové oko, které jsem psala deset měsíců, jsem několikrát přepisovala a dolaďovala. Nakonec jsem spokojená a moc si přeji, aby se čtenářům kniha líbila, aby je oslovila a zanechala v nich emoce.