Advent - doba přípravy na Vánoce. Toto označení pochází z latinského slova "adventus", což znamená příchod. Myslí se zde na příchod Vykupitele Ježíše Krista. Adventní doba trvá čtyři neděle před slavností Narození Páně 25.12.

    Během adventu se očekává narození Ježíše Krista a jeho druhý příchod na konci času. Během adventu se původně dodržoval půst. Církev půst dodržovala mezi 11. listopadem a 6. lednem, s výjimkou sobot a nedělí.

    Počátky adventu sahají do 7. století, kdy se v západní církvi slaví určitý počet (4 až 6) adventních nedělí; papež Řehoř Veliký stanovil jejich počet na čtyři.

    1. neděle adventní se slaví v neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Konec adventu představuje západ slunce Štědrého večera. Barvou adventních dní je fialová, s výjimkou 3. neděle adventní (zvaná Gaudete -
radujte se) a 4. neděle adventní (Laetare - z Laetare Ierusalem - Raduj se, Jeruzaléme), jejichž barvou je růžová (na znamení toho, že se narození již přiblížilo).

Typickým znakem adventu jsou adventní věnce se čtyřmi svíčkami.

V pravoslavné církvi neznamená advent (který je šestitýdenní) začátek liturgického roku, tamní rok začíná již 1. září.



Adventní věnec

    Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské
důstojnosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec je holdem tomu, kdo je očekáván, a kdo zároveň již přichází jako vítěz, jako král a osvoboditel: Ježíš Kristus. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť
on je "Světlo světa" (Jan 8,12). Každému, kdo věrně a s láskou vyhlíží příchod Páně, bude předán věnec spravedlnosti, vítězný věnec života.