Přerovský kreslíř Martin Hron se narodil 9. února 1978 v Přerově. Ke svému tvůrčímu povolání se dostal náhodou. Původně vystudoval Střední zemědělskou školu v Přerově a pokračoval v tomto oboru i na vysoké škole v Brně. Jako zootechnik v ZOO Brno kreslil převážně projekty nových výběhů a voliér pro zvířata. Vrátil se však do rodného Přerova a po krátké policejní kariéře se začal věnovat studiu grafiky a trénoval kresbu a malbu. Vytvořil si vlastní karikaturistický styl a začal se kreslením pomalu živit. Poslední dobou reprezentuje Českou republiku jako karikaturista na veletrzích Českého turismu po celé Evropě. Jeho kresby asi nejvíce znají čtenáři humoristického časopisu Trnky-Brnky.

Jak ses vůbec dostal ke kreslení?
Jelikož jsem vždycky tíhnul k přírodě, jako malý kluk jsem si tvořil své ilustrované atlasy zvířat a rostlin. Potom byla chvíli pauza a intenzivněji jsem se začal zabývat kresbou na vysoké škole, když jsem tvořil komixy o svých kolezích a vtipné obrázky na kolejní nástěnky.

Jaké je tvé původní povolání?
Vystudoval jsem obor zootechnika na VŠ zemědělské v Brně. Po škole jsem působil jako zootechnik v ZOO Brno. Byla to vynikající zkušenost, ale po několika letech jsem se musel kvůli mizernému platu v příspěvkové organizaci vrátit do rodného Přerova, kde jsem chvíli působil u republikové policie.

Proč zrovna policie?
Už jako kluka mě tohle povolání velice lákalo. Ale praktická zkušenost na obvodu rychle roztříštila mé iluze o práci policie. Nicméně jsem zúročil své zkušenosti a na důkaz odporu vůči strukturám působícím v této instituci, vytvořil jsem komiks Karel a Barel, který měsíčně vychází ve dvou dílech v periodiku Trnky-Brnky. Už je tomu tři roky co vychází a podle korespondence má u čtenářů úspěch.

Co děláš nyní? Živí tě kreslení? Kde vůbec můžeme tvoje výtvory vidět?
Studoval jsem počítačovou grafiku a momentálně jsem u jedné přerovské papírenské firmy na poloviční úvazek, kde se podílím na výrobě kalendářů, pohlednic, omalovánek, přání…. Jinak kreslím asi nejvíce do vizovických Trnek-Brnek, ale přispívám i do jiných periodik. Mé nejnovější výtvory mohou lidé vidět na mém webu www.martinhron.cz. Ještě se dvěma kreslíři Trnek jsme vytvořili "Kreslířskou show". Spočívá v tom, že jezdíme po společenských akcích, rautech, firemních večírcích, svatbách a kreslíme na živo karikatury, portréty, vtipy a bodypainting. Můžu říci, že víkendy máme téměř až do konce roku zadané. Kromě kresleného humoru tvořím na zakázku karikatury, netradiční svatební oznámení, grafické návrhy na trička, keramiku nebo letáky. Dá se říci, že mě kreslení živí. Stal jsem se členem české unie karikaturistů, kterou vede parta staříků ze starého Dikobrazu a modlící se k Nepraktovi. Myslím, že je čas tyto pány vystřídat mladými a zapálenými kreslíři. Je však problém s publikováním. Humoristickým časopisům pomalu zvoní hrana a je třeba se orientovat na technologie jako je internet.

Jaký je tvůj zatím největší úspěch?
Považuji za úspěch, když se mi povede vtip a mám na něj dobré ohlasy. Dále když jsou s naší Kreslířskou show lidé spokojeni. V minulých měsících jsem byl dokonce kreslit v Německu na veletrhu ve Frankfurtu a v Kolíně nad Rýnem jako karikaturista. To byla vynikající zkušenost. Mohl jsem kreslit lidi snad všech národností. V říjnu bych měl jet na veletrh do Itálie a v listopadu do Barcelony.

Co je vůbec karikatura a jak se kreslí?
Karikatura je obecně humorný obrázek, který zesměšňuje událost či osobu. Karikatura v užším smyslu je humorné pojetí kreslené osoby. Většinou se jedná o větší hlavu kde dominující znaky (třeba velký nos) jsou vyzdvihovány a může být posazen do určité humorné situace. Musí však být zachována podoba osobnosti. Některé typy lidí se kreslí dobře jiné nevýrazné hůře (musíte hledat, kterého znaku se máte držet). Někteří karikaturisté kreslí decentně, někteří přehánějí. Karikatura také není pro každého. Jsou lidé, kteří se cítí být dotčeni a uraženi. Ale těch je naštěstí málo.

Tradiční otázka, kde bereš nápady?
Spousta kolegů kreslířů ti řekne, že zajdou do hospody dají pár piv, poslechnou si hlas lidu a hned je nápad venku. Mě spíš napadají vtipy při běžných denních úkonech - při jídle, sportování v autě ve vlaku zkrátka kdekoliv. Většinou se však po mne chce na zakázku vymyslet vtip na určitou situaci či výrobek. Téma si prostuduji třeba na internetu a vždy ze mě něco vypadne.

Jaké humor je ti nejbližší a kdo je tvým vzorem?
Jsem zastáncem kréda že existují vtipy dobré a slušné. Mám rád černý humor, erotický humor, což je moje doména. Při publikování do novin se však musím krotit. Taky se mi líbí politický humor Miroslava Kemela z Lidových novin. Velkým vzorem jsou mí kolegové z Trnek-Brnek jako je Igor Zajíček, Petr Slaba, Ivan Křemeček, Pavel Skura, Vlado Mach, René Rusnok, Jirka Bula a spoustu dalších. Velice se mi líbí dvojice dánských humoristů Wulffmorgenthaler. Na svých webových stránkách mají každý den nový kreslený vtip přeložený do angličtiny.

Tvé plány do budoucna?
Stále zůstat u kreslení. Mít spoustu nápadů a zakázek. A také mít víc času na své bližní.