Velikonoce jsou svátkem, kdy si věřící připomínají ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem a nevěřící jej vítají jako krásnou oslavu jara. Víte ale, co který den před Velikonočním pondělím znamená?

Velikonoce jsou nejen svátky jara, ale hlavně svátky církevní, při kterých si všichni křesťané připomínají ukřižování a následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem, což znamená, že se každý rok slaví v jiné datum. Připadají vždy na neděli, která následuje po prvním jarním úplňku. Pojďme si připomenout, jaké dny velikonoční týden má.

Zelený čtvrtek
Když se podíváme ven z okna, zjistíme, že název Zelený čtvrtek nemá nic společného s čerstvě se zelenající trávou. Toto pojmenování vzniklo vlastně kvůli nedorozumění. Jedná se totiž o české zkomolení německého názvu Greindonnerstag, což znamená lkavý čtvrtek, na Gründonnerstag, tedy zelený čtvrtek.

V tento den se dopolední mše koná pouze v katedrálách. Biskup zde společně s knězi ze své diecéze světí oleje a přítomní kněží při ní obnovují své kněžské závazky. Večerní mše se koná na památku poslední večeře Páně. Z hlavního oltáře se odstraní pokrývky na znamení opuštěnosti, se kterou Ježíš snášel utrpení.

Bývá tradicí v tento den jíst zelené pokrmy jako zelí, špenát a hrách. Tato jídla mají člověku zajistit pevné zdraví po celý rok. Pro tento den lze dohledat pranostiku: Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.

Velký pátek
Velký pátek připomíná den, kdy byl Ježíš ukřižován. Pro liturgii není tento den dnem smutku a pláče, nýbrž dnem zamyšlení nad krvavou obětí Ježíše, která je zdrojem spásy. Základním a obecným prvkem liturgie tohoto dne je hlásání slova. Obřad se skládá ze tří částí: nejprve z bohoslužby slova se třemi čteními, mezi nimiž jsou i pašije (vyprávění o Ježíšově utrpení a smrti), dále uctívání kříže a na konec svaté přijímání. Protože se neslouží mše svatá, oltář je zcela holý: bez kříže, bez svícnů a bez pokrývek. Kromě toho je předepsán půst a zdrženlivost od masa.

Bílá sobota
Na Bílou sobotu končí doba půstu. Je to den, kdy se v kostelech nekonají žádné liturgické obřady, ani mše svatá. Až po západu slunce začíná velikonoční bdění neboli vigilie a tím začíná slavnost Kristova vzkříšení.

K Bílé sobotě se také vztahuje pranostika: Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní.

Boží hod velikonoční
Je to den, ve kterém Ježíš vstal z mrtvých, a proto se stal dnem prvopočáteční slavnosti, která je základem liturgického roku. Od počátku byla neděle křesťany veřejně svěcena, nejdříve vedle židovského šabatu, pak jeho nahrazením. Neděle je oslavou vzkříšení, je předzvěstí věčného života tím, že oslavuje Boha v liturgii a odpočinkem podporuje svobodné a plné bytí člověka.

V tento den se pečou velikonoční beránci, také se světí velikonoční pokrmy a barví se vajíčka pro koledníky.

Velikonoční pondělí
Je dnem, který následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. V našem prostředí je spojeno s nejrůznějšími tradicemi a zvyklostmi. V tento den se chodí s pomlázkami za děvčaty a ženami. Šlehání tradičně doprovází odříkávání různých koledních říkanek. Za odměnu dostává koledník malovaná vajíčka, stuhy, dárečky i alkohol.