Minulý týden se měly na tovačovských jezerech prohánět regaty. Jenže vítr si s vodáky pěkně zahrál na schovávanou. Místo toho, aby dul a napnul plachty, jen tak pofukoval a pohrával si s listím stromů. Bojky vyznačující trať byly rozvezeny, aby se mohlo co nejdříve startovat, ale větrné stavidlo se ani nepootevřelo. Proto převážilo rozhodnutí věnovat se vyjádření díků a uznání za neúnavnou práci zakladateli jachetního oddílu Vlastikovi Koohnovi k jeho sedmdesátým narozeninám.

Po ceremoniálu jsem byla pozvána na prohlídku tratě záchranářem Jardou Hnízdilem a rozhodčím Lubošem Svozilem. Od nich a po návratu i od dalších členů oddílu jsem získala následující informace.

Jachting klub má sídlo od roku 1985 v dřívější zemědělské usedlosti nedaleko tovačovských jezer. Jeho členové jsou vodáci tělem i duší. Na motorovém člunu projíždíme okolo surfaře pokoušejícího se projet na něčem, co vítr připomíná jen zdaleka. Jedná se o třiasedmdesátiletého člena oddílu, kterému tady nikdo neřekne jinak než "Vánek." A proč zrovna Vánek? Protože surfař vyjíždí na vodu, i když vítr nefouká a ostatní jsou na břehu.

5. a 6. září pořádají členové jachting klubu podzimní závod Vaurienů
"Je to takový veterán cup, kterého se zúčastní vodáci z celé republiky.Součet věku posádky musí být osmdesát let a kormidelník musí mít víc jak čtyřicet let," prozradil Ladislav Svozil z jachting klubu. "Pokud bude foukat vítr, vyrazíme na vodu hned ráno. Kromě veteránů se pojede i Moravský pohár, kterého se mohou zúčastnit i mladší posádky. Loni přijelo na veterány sedmnáct lodí," doplnil Svozil. V sezoně pořádá jachting klub na tovačovských jezerech čtyři závody, z nichž podle důležitosti, jsou dva pro lodní třídu Vaurien, čtyři pro Optimist a jeden pro Windsurfing. Organizace závodů je zajištěna zcela bez nároku na odměnu, což jinde nebývá pravidlem. Startovné se tak kvůli tomu vyšplhá do neúnosné výše a tím pádem snižuje počty startujících. Kde jsou časy, kdy bylo na mistrovství republiky na konci devadesátých let až 50 Vaurienů. V té době získaly sestry Hanka a Marcela Svozilovy také nejcennější tituly mistryň republiky. Ve své patnáctileté reprezentaci oddílu jezdily také MS a ME.

Třída Vaurien, v překladu tulák nebo nezbedník, byla konstruována v 50 letech pro přípobřežní jachting. Od té doby prošla vývojem z dřevěné konstrukce, až po soudobou laminátovou. Poslední, v současné době probíhající změnou je zvětšení hlavní plachty a spinakru se záměrem zvýšit výkon a tím i rychlost a možná v budoucnu vybavit loď hrazdou. Na vysvětlenou - spinakr je pomocná, většinou pestrobarevná plachta ve tvaru polobalonu, která se používaná na zadní a zadoboční vítr. Hrazda je pomocné lanko s úchytem upevněné ve střední části stěžně umožňující kosatníkovi účinnější vyvažování ve stoje na palubě lodi za silného větru. "Při neopatrnosti a pozdním vypuštění spinakru stačí jen velmi málo a loď se může převrátit, což se podařilo i mistryním republiky holkám Svozilovým," doplnil informaci kapitán motorového člunu a záchranář Jarda Hnízdil. Kromě toho jsem se také dověděla, že nejhorší vítr je jihovýchodní, to si závodníci moc nezajezdí, ale když fouká severovýchodní nebo jihovýchodní vítr, je to super.

Lodní třída Optimist připomíná svým vzhledem "oplachtěné necky" a je v republice nejrozšířenější třídou určenou pro nejmenší děti, začínající jachtaře.
Míjíme břeh, který vznikl naplavením kalů z třídičky písku. Písek je tak jemný, že připomínal pobřeží Bulharska. Když proplouváme zúženým místem jezera, oba průvodci si povzdechnou. Tak jme se těšili na vodní plochu největší na střední Moravě, ale doslechli jsme se, že se z nepochopitelných důvodů bude jezero rozdělovat. Připadá nám to, že někomu dělá dobře, když lidem může škodit pod záštitou ochrany přírody. "Udělal jsem si obrázek o odborné zdatnosti některých z nich, když při jedné z kontrolních návštěv, v době, kdy zde rybáři neměli kadibudky, poučoval okolo stojící o nebezpečnosti lidských výkalů okolo jezera. Podle něj po deštích a spláchnutí výkalů do jezera může voda ztratit svou samočistící schopnost. Tehdy mne to pobavilo a s chutí jsem se tomu zasmál, ale v zápětí mě zmrazilo, když jsem si uvědomil, že i takoví lidé mohou mít vliv na bytí či nebytí něčeho a dění kolem nás," posteskl si Svozil.

Přitom vztahy s těžařskou společností, které pískovna patří, jsou podle Svozila velmi dobré, pokud se dodržují daná pravidla. "V našem případě je každý člen o nich poučen a vyžadujeme jejich dodržování. Vzhledem k tomu, že se k transportu vytěženého písku používají remorkéry, je proškolení nezbytné. Většina členů oddílu složila zkoušky a vlastní také průkaz Vůdce malého plavidla," dodal rozhodčí.

To už se vracíme k molu, u něhož stojí remorkér se stožárem s rameny a visícími jachtařskými vlajkami. Slouží jako startovní a cílová loď při závodech. Dnes se vlajky ani nepohnou, ale co není dnes, může být snad příště.

Druhý den se počasí přece jen trochu slitovalo a závod se odjel za slabého větru, takzvaného vánku. Děti na Optimistech odjely čtyři rozjížďky a surfaři tři.
Ve třídě Optimist zvítězila Barborka Obrtelová před Jirkou Indrákem a Vašíkem Indrákem. Vítězství ve Windsurfingu, po urputném a fyzickém vypětí, strhl na svou stranu zástupce mladé generace Tomáš Otevřel a na druhém místě skončil již dříve zmiňovaný nejstarší účastník závodu Jarda Navrátil přezdívaný "Vánek". Potvrdil tak svoje kvality. Jo kdo umí na slabém větru, ten umí.