Okurková sezona. Tímto známým výrazem se označuje nejméně oblíbené období většiny novinářů. Obvykle se kryje s letními prázdninami a vyznačuje se tím, že zaznamenání hodných událostí se v něm děje poskrovnu, ale neúprosné zpravodajské rubriky je potřeba krmit dál. Pak je tu ale ještě jedna doba, která mi profesně nahání hrůzu. Přichází právě nyní a nazývá se předvolební období.

Vyprávěl mi můj kolega půvabnou historku. Sice poněkud nadsazenou, ale přesto se zcela pravdivými základy. Přihodila se už před časem, právě v době těsně před volbami. Vypravil se tehdy pracovně do domova důchodců na oslavu narozenin stoleté babičky. Na místě už bylo několik kolegů z konkurenčních médií a také samozřejmě skupinka fotografů. Jeden z nich pracoval pro list, jehož šéfové se s předvolebním obdobím vyrovnali velmi rázně: zakázali v tom čase publikovat jakékoliv snímky s pohlaváry všech stran. Jenže ouha! K nebohé oslavenkyni se již stihl přivinout gratulující politik a odmítal babičku pustit ze svého sevření. I strhla se málem potyčka mezi ním a dotyčným fotografem, který toužil po záběru samotné jubilantky bez upřímného úsměvu přítomného zástupce lidu. Vše dobře dopadlo a oslavenkyně nakonec své narozeniny přežila...
Čím více se bude blížit Den D, v němž volební urny opustí své zaprášené úkryty, tím se bude veřejná aktivita našich politiků stupňovat. Rázem na ně narazíte všude. Na sportovních utkáních, vernisážích, koncertech, zkrátka všude tam, kde se shromáždí větší množství lidí. Čti voličů. A uchazeči o jejich přízeň náhle pilně zaštiťují, garantují, podporují, zkrátka se všemožně prsí a předvádějí.
A ze všeho nejraději mají stříhání. Samozřejmě mám na mysli slavnostní akt, při kterém nůžky symbolicky rozpůlí pásku a něco nového se dá do služeb veřejnosti. Opravdu by mě zajímalo, jaké procento ze všech dokončených a zprovozněných staveb a projektů se jakoby zázrakem termínově vejde do posledních týdnů před libovolnými volbami. Co na tom, že po právě otevírané cyklostezce se kolaři zvesela prohánějí už několik týdnů? Proč pátrat nad tím, že po přestřižení pásky se do zrekonstruované ulice už zítra znovu vrátí stavbaři, protože do skutečné kolaudace chybí dobrý měsíc? Hlavní je správné načasování, profesionální úsměv do kamery a pár pomocných bodů v honbě za našimi hlasy.
Způsobů obrany je spousta. Od tiché kapitulace a přepuštění mediálního prostoru útočícím veřejným činitelům až po rázné embargo. Dovolte ještě jeden malý příklad od konkurence. V jedné nejmenované redakci zavedli zákaz komunikovat od určitého termínu před začátkem voleb se všemi, kdo se ocitli na kandidátkách politických subjektů. Což ovšem přineslo malý problém - hluboko na nevolitelném místě jedné strany se ocitla například i tisková mluvčí zoologické zahrady. Takže čerstvě narozené medvídě mělo smůlu; "jeho" mluvčí se dala na politiku, a tak bylo veřejnosti zapřeno.
Za náš zpravodajský tým vám mohu směle slíbit: o roztomilá mláďátka v zoo u nás rozhodně nepřijdete. Ani o nové budovy, které teď "shodou náhod" začnou vyrůstat jako houby po dešti. Fotky ze slavnostních aktů také retušovat nebudeme. Pokud však toužíte zjistit, na co vás právě vaši političtí favorité v těchto dnech vábí, vyhledejte si raději webové prezentace jejich rodné strany. Předvolebnímu mazání medu kolem voličských úst totiž prostor dávat nehodláme. Snad nás za to nebudete mít neradi.