Různé ingredience a přísady použil pan Ďábel při přípravě sobotního rockování. Nechyběla Stará dobrá ruční práce, Záviš, ani Spocená uklízečka, Xanax nebo N*S*O*S*. V areálu za beňovskou Sokolovnou to prostě vřelo. Několik stovek návštěvníků přišlo ochutnat tu směsici různých, prolínajících se hudebních žánrů. Rozjezd byl hustej. Na podium vyskočila čtveřice mladíků z Přerova, kteří si říkají N*S*O*S*.

Na jaře roku 2000 se na přerovském gymnáziu dala díky snaze několika nadšenců dohromady první sestava tehdy grunge kapely Priceless advice ve složení Timm, Valey, Ota a Michal. Michal však z kapely brzy odešel a na jeho místo nastoupil Timmův spolužák Lobo. Kapela objevila kouzlo neopunku a rozhodla se změnit styl. Začínají první koncerty většinou jen na skatových závodech nebo oslavách narozenin. Po odchodu Loba nastoupila v létě 2004 na jeho místo přerovská legenda Martin Cágo Cagaš. "Postupně začali kluci pracovat na novém materiálu. Styl kapely je více měně poppunckový," prozradil manažer N*S*O*S*. Doplnil také, že kapela vydala dvě alba, z nichž to poslední se datuje do roku 2007.
Složení N*S*O*S*: bicí - Timmy, basa - Cágo, kytara - Otík, kytara + zpěv - Valey.

Po mladých přerovských nadějích zaplnili podium "staří pardálové" - skupina Stará dobrá ruční práce, kterou založily před pětadvaceti lety v Přerově v Městském domě tři máničky.

První vystoupení této formace se odehrálo v Císařově, kde vystoupila pod názvem Volné sdružení. Aby hudebníci koncert ozvláštnili, využívali různé rekvizity a převleky. Koncert sice dopadl dobře, ale kapela ztratila zkušebnu a část hudebníků. Zbytek Volného sdružení se tedy zabavil jinak. Učaroval jim - happening. Pod rouškou noci se mládenci sešli a vytvořili "Uličku nové vlny," prostě a jednoduše plátnem se jim stala jedna z úzkých uliček, kterou pomalovali různými nápisy. Nakonec skupinu zachránil "anděl," který jim nabídl zkušebnu a sebe samého. Tehdy vznikla druhá sestava kapely s názvem Stará dobrá ruční práce….
Podle Rosti Bezděka je Stará dobrá…kapela, která místo těžkopádného zvuku bučících saxofonů a pohřebního bubnu, hrne z prken pódia na posluchače svérázný hybrid šaškovského hard rocku, rock´n´rollu, popu, stojí přitom pevně na zemi a zespodu jakoby byla podmázlá punkovým mýdlem. Folk, regé, bláznivá samba i parodie dechovkářského křupanství, to vše k tomu také patří. Expresivní projev doplněný nejrůznějšími rekvizitami, poskytuje dokonalou podívanou.