Vůně benzínu, stoupající adrenalin, prašné pouštní duny, hluboké propasti, divoká voda, to je Dakar, nejnáročnější motoristický maraton, který se odehrává jenom jednou za rok. O letošním ročníku, který se konal v lednu v Argentině a v Chile besedovala o víkendu v Jezernici posádka závodního vozu Liaz. O své dojmy a pocity se podělil také první pilot liazky a zároveň manažer závodního týmu MS rallytruck Marek Spáčil.

Loňský Dakar byl zrušen a místo toho se jelo v létě Central Europe Rallye. Trasa, která měla šest etap a měřila 3000 kilometrů, vedla z Maďarska do Rumunska."V týmu nás jelo šest lidí včetně mechaniků," prozradil pětatřicetiletý olomoucký řidič Marek Spáčil. Náročná trať vedla přírodním terénem a posádka liazky si vedla opravdu skvěle a dojela na čtvrtém místě.

"Auto bylo nové a i přes to, že jsme vůz testovali v Tunisu, řešili jsme v závodě spoustu jeho nemocí," řekl řidič závodního vozu. Po Central Europe Rallye následoval v lednu Dakar. Účast na závodě je spojená se spoustou práce. Jsou to různá jednání, shánění peněz, ale také rok očekávání a nadějí. To vše se může zhatit v jednom jediném okamžiku a namísto radosti může přijít zklamání.

Marku, byl jste na Dakaru poprvé?
Ne, Dakar jsem jel pětkrát. Vystřídal jsem role mechanika, navigátora, novináře a loni jsem jel poprvé jako řidič. Letos mě doprovázel jezernický Zdenek Kubeša, který jel v roli kopilota, navigátora a druhého řidiče, proto jsme besedu uspořádali tady v Jezernici. Má to doma.

Kolik soutěžilo kamionů, co můžete říci o trase závodu a o vašem voze?
Šestnáctidenní Rallye Dakar se jede nonstop a zúčastnilo se jí 87 kamionů. V průběhu závodu má posádka pouze jeden den volna. Trať měří 9400 kilometrů a každý den musí vozy ujet 500 až 600 kilometrů. Naše nová liazka je vybavena motorem Deutz, převodovkou ZF, speciálním pérovacím tlumením. Má výkon 830 koní, kroutící moment 3250 Nm a její maximální rychlost je 205 kilometrů v hodině. Takový závod však jela poprvé. Začátek byl skvělý, pak jsme se ale dostali do hor. Na takovou trasu liazka nestačí, do hor se hodí spíše tatrovky. Pořád jsme se drželi na pátém až šestém místě.

Pociťoval jste únavu?
Únavu při jízdě jsem nepociťoval, naopak mě to náramně bavilo. Jsem zvyklý pracovat, až do rána, tak bylo vše v pohodě. Pro mě je Dakar lepší než dovolená u moře. Když vyjedeme, je to pro mě duševní odpočinek. Bez řízení bych asi nevydržel. Auto je můj druhý domov. Unavení však byli mechanici. Ti pracovali přes noc a potom se museli přemístit do bivaků.

Jak jste se dostal k automobilovým závodům a k autům vůbec?
Jsem stavař profesí, ale auta a motorky byly vždy mým koníčkem. První motorku jsem měl ve čtrnácti letech, byl to Pionýr 05. A už od deseti let jsem řídil naši škodovečku, nenechal jsem se od auta odbýt.

Potkaly vás cestou nějaké nepříjemné okamžiky? Můžete mít v kabině třeba navigační systém?
V kabině nesmí být ani telefon ani navigace, prostě nic, čím by se mohla posádka dorozumívat. A nepříjemné okamžiky? Taková menší nehoda se nám stala v horách. Předjížděli jsme osobák, protože jsme byli rychlejší. Řidič nás však dlouho nechtěl před sebe pustit. Podařilo se nám ho předjet až ve skalách. V tu chvíli jsme však najeli na kámen, který nám prořízl pneumatiku, a my jsme vletěli do rokle. Abychom se mohli co nejdříve vrátit zpět na trať, rychle jsme opravili defekt, a pokračovali v závodu.

Jak se jezdí v noci a jak jste na Dakaru dopadli?
Cesta v noci je složitější v dunách, a navíc chilská poušť Atacama je záludnější než Sahara. My jsme však jeli v noci jen jednou. Jinak jsme vždy jeli za dne, byli jsme rychlí. Je pravdou, že jsou některé úseky pomalé, ty jsme třeba zdolávali dvacetikilometrovou rychlostí, jiné se jedou maximálně 150 kilometrovou rychlostí, což je pro kamiony nejvyšší povolená rychlost. Spotřebovali jsme zhruba 8000 litrů paliva. Pohonné hmoty jsme tankovali na místních benzinkách, které byly k těmto účelům vyhrazené. Závod jsme nedokončili kvůli zadní nápravě, odešlo nám ložisko. Od osmé do třinácté etapy jsme se snažili dojet aspoň na jednu nápravu, bylo to ale velmi obtížné. Tři kola před koncem jsme museli ze závodu odstoupit. Odstupovali jsme s těžkým srdcem protože jsme se pohybovali na šestém až sedmém místě. Snažili jsme se do poslední chvíle prodrat, ale bez náhradních dílů to prostě nejde. Celou dobu závodu jsme si vedli dobře. Kdyby bylo auto v pořádku, byli bychom určitě na čtvrtém až pátém místě. Ale stejně, v takové konkurenci byl i tohle velký úspěch.

Jaké máte plány do budoucna?
Samozřejmě s tímto vozem se dá jet dál, ale já bych chtěl postavit nové auto. Testovat by se mělo v září v Maroku a poté bychom chtěli v říjnu s posádkou vyjet na Central Rallye. Trasa povede z Maďarska do Chorvatska.