V posledních dnech rozvířila debaty kauza přerovského "lazaretu", který provozuje Pavel Mirga. Osud zdravotně i mentálně postižených 34 lidí z ubytovny v Dluhonské ulici zvedl celorepublikový zájem. Lidé byli doslova zděšení, že ti, kteří se mnohdy nemají na koho obrátit, žijí ve svém zbídačeném stavu v podmínkách mnohem horších, než jaké nabízí vězení, a že se celá situace neřešila mnohem dříve. Do konce února se navíc musí všichni odstěhovat, Pavel Mirga svůj "podnik" zavírá.

Jak se tam dostanete? Když ztratíte blízké, kteří by se o vás pomohli postarat, když jste zdravotně postižení a nemůžete se sami pohybovat nebo ztratíte schopnost se o sebe postarat, třeba jen z důvodu krátkodobého psychického traumatu a v nemocnici vás už třeba nechtějí. "Na ubytovně panuje strach. Lidé bez nohou nebo trvale odkázáni na lůžko a většinou neschopni obejít se bez pomoci druhého, se bojí. Personál jim říká, že pokud nebudou zticha, ocitnou se na ulici. A všichni ví, že to není jen prázdná výhrůžka,“ uvedla senátorka Jitka Seitlová po své návštěvě přerovského "lazaretu". Vlastně to byla ona, kdo jako první začal na konci ledna ubytovnu veřejně kritizovat. Do té doby se s místními poměry během svých pravidelných návštěv potýkali sociální pracovníci města. "Po celou dobu existence této ubytovny navštěvovali a navštěvují ubytované občany sociální pracovníci. Zejména z jejich podnětů bylo dlouhodobě a opakovaně poukazováno na podmínky, které jsou na ubytovně zjištěny. Byl informován finanční úřad, živnostenský úřad, stavební úřad, krajská hygienická stanice, krajský úřad, Policie ČR. Všechny uvedené instituce zde v rámci svých pravomocí opakovaně prováděly kontroly,“ zaznívá z odboru sociálních věcí a školství přerovského magistrátu. Jenže pravomoci jsou omezené.

K poslednímu únoru by se měl lazaret zavřít. Alespoň to oznámil sociálním pracovníkům její provozovatel Pavel Mirga. Ten se hájí, že o nemocné pečuje na základě smlouvy o poskytnutí pomoci. Zdůrazňuje také, že pomáhá lidem, kteří po propuštění z nemocnic či léčeben neměli kam jít. Odmítá, že by u něho žili v nelidských podmínkách, že by dostávali bídnou stravu a že bytu byly špatné hygienické podmínky, jak uvedla senátorka Seitlová. Potíž je v tom, že ubytovna v Dluhonské ulici neposkytuje a nikdy neposkytovala registrované sociální či zdravotní služby. Jednalo se o komerční ubytovací služby, jejichž požadovaná kvalita není dána žádnými standardy. Do toho ubytovacího zařízení se dostávaly osoby z ulice nebo ze zdravotnického zařízení (nemocnice, LDN, psychiatrické nemocnice, azylové domy a podobně). Podle sociálních pracovníků našel zkrátka Pavel Mirga mezeru v systému a od klientů si nechal za své služby dobře platit.

Už nyní je však provoz "lazaretu" omezen - ubytovaným není dodáváno jídlo. Jeden z přerovských supermarketů sem nechal navézt potraviny a od včerejšího dne mají lidé zajištěnu celodenní stravu. "Vaří pro ně kuchaři ze Zařízení školního stravování. Toto jídlo bude hrazeno z dávky - mimořádné okamžité pomoci, kterou aktuálně vyjednáváme s Úřadem práce,“ sdělila vedoucí oddělení sociální prevence a pomoci přerovského magistrátu Marta Šintáková a dodala, že sponzorským darem také obdrželi ovoce a zeleninu.

V současné době bydlí v této ubytovně 34 lidí. Z tohoto počtu jsou tři občané z Přerovska a sociální pracovníci pro ně hledají možnosti bydlení. Dalších 31 lidí pochází z různých koutů republiky. "Kontaktovali jsme příslušné úřady obcí a měst, kde mají tito lidé trvalé bydliště. Žádáme je o pomoc při zajištění jiného pobytového zařízení,“ konstatovala vedoucí odboru sociálních věcí a školství Romana Pospíšilová. Je však zřejmé, že najít vhodné umístění pro tolik klientů nebude jednoduché. Vyřizování žádostí trvá minimálně týdny a volných míst je nedostatek. Obyvatelé ubytovny mají obavy, co s nimi bude. "Jsem z Brna, nikoho nemám a byla jsem ráda, že jsem mohla být tady," řekla například Alena Volejníková. Je upoutána na lůžko, ale okolní svět vnímá a komunikuje. Většina z ubytovaných si pochopitelně přeje vrátit zpět do míst, kde předtím žili. To je i případ paní Volejníkové, kterou teď čeká cesta do Brna, i když bude jejím prozatímním "domovem" jen nemocnice. Brněnský magistrát pomáhá sociálním pracovníkům s umístěním lidí z "lazaretu". Postarat by se měl o osm klientů, kteří mají trvalé bydliště v Brně. Alena Volejníková je tak jednou z mála, kteří už se nemusejí o svůj osud obávat.

Sociální pracovníci zatím každý den navštěvují ubytovnu a monitorují, jestli jsou lidem podávány léky. Do ubytovny přivezli teplé ošacení a další potřeby z městského sociálního šatníku. Provozovatel ubytovny Pavel Mirga slíbil zástupcům města, že pokud se nepodaří do 28. února najít pro všechny současné obyvatele jiné pobytové zařízení, prodlouží jim smlouvu až do poloviny března. 

Celou situaci kolem "lazaretu" nelibě vnímají i občané Přerova. V době, kdy město řeší tíživou sociální situaci a problematika ubytoven je trnem v oku všech obyvatel, se lidé pozastavují nad otřesnou situací v Mirgově ubytovně. "Jako občan města Přerova se musím držet, abych nebyl  sprostý ani agresivní. Tato kauza hnula žlučí každému člověku v našem městě. Je to dost vážná věc a skutečně nechápu, jak vůbec mohla být taková barabizna v provozu. Kdo tu selhal? Magistrát, hygiena, nebo stát? Chceme konečně, aby byl pan 'podnikatel' Mirga zastaven. Není to tak dávno, co se tu řešila žloutenka, a nyní toto...“ uvedl rozhořčený obyvatel Přerova J. K. a doplnil, že nyní tuto otázku slyší diskutovat všude – v práci, v hospodě, v obchodě. Postarší paní, která čekala na zastávce, jeho slova jen potvrdila. "Je mi jich hrozně líto. To přece není možné, aby se v civilizované zemi dělo něco takového. Nepamatuju si nic podobného, je to ostuda," uzavřela.

Senátorka Seitlová je přesvědčena, že v celém případu došlo k selhání systému. "Nemocnice má při propouštění člověka, která nemá kam jít, oslovit úřady a požádat o pomoc s umístěním," uvedla s tím, že by se tato otřesná záležitost nyní nemusela vůbec řešit. Krajský úřad už přislíbil, že se bude o osud obyvatel z Dluhonské zajímat a s přerovským magistrátem intenzivně spolupracovat. Již proběhla řada jednání, která by měla vést ke zdárnému vyřešení situace. Podle senátorky je přerovský lazaret otřesným dokladem totálního selhání sociálního systému a stát by měl hledat možnosti, jak podobným situacím v budoucnu předejít.