Na věži přerovského kostela odbíjí 20. hodina. Náměstí T.G.Masaryka je zcela zaplněno lidmi. Hrubý odhad činí 2 tisíce lidí. Stojíme nachystaní za praktikáblem na bicí a upravujeme si paruky. Zamlada to byly husté dlouhé hřívy… Jeviště se zahaluje do umělé mlhy a z reproduktorů se rozjíždí intro – hluboký hlas čte úryvek z kroniky Pirilla, tu část, která vysvětluje, co název Pirillo vlastně znamená. To vše za doprovodu tajemné hudby. Na plátně umístěném vedle pódia září logo kapely - obrovský netopýr. "Je tady rok 1983, dámy a pánové – Pirillo".

Myšlenka znovuzrození vznikla někdy loni v létě. Pavel se po Mistrově smrti vrátil k muzice, neboť mu slíbil, že bude v jeho práci pokračovat. Stáli jsme spolu tedy denně na jevišti a bylo jen otázkou času, kdo to vysloví nahlas. Intenzivně jsme začali zkoušet tak před dvěma měsíci. Rozhodli jsme se pro „historicky“ nejstarší písničky. Nadšení hraničilo s entuziasmem. V podstatě ani nebylo co zkoušet, vše šlo jako po másle. Přišel den "D". Dopoledne jsme s Pavlem a kapelou Family hráli v Opavě. Šest stovek dětí řádilo při Mistrových dětských písničkách jako na rockovém koncertě. Jak symbolické… Po příjezdu do Přerova jsme jeli přímo na místo činu. Na náměstí TGM stavěl aparaturu Radan Novák. V dobách největší slávy Pirilla mívala naše "zpěvárna" kolem 4 kW. Radan dnes nachystal 28 kW….. Odzkoušeli jsme a domluvili si sraz kolem půl osmé večer.

Cítím na jevišti napětí, přesto, že jsme zkušení a ostřílení muzikanti. Je to prostě premiéra. Nemáme ponětí, zda a jak nás lidé po tak dlouhé době vezmou. Dávno jsme si ujasnili, že do toho nejdeme s žádnou ambicí prorazit do špičky českého bigbítu. Jde jen o to dobře se pobavit a hlavně udělat radost těm, kteří na nás přišli po tak dlouhé době. A že jich je… Z ohlasu na webovkách víme, že přijede spousta lidí i odjinud.

Robert odklepává začátek. Během jednoho taktu se musíme přemístit k mikrofonům, protože začínáme vokálem a paruky na našich hlavách měly zůstat utajené do poslední chvíle. Podařilo se. První song "Trvalá", k tomu symbolické kadeře na hlavách, myslím, že se nám opravdu podařilo všechny přítomné překvapit. Úvod jak má být. Po první skladbě řev a potlesk… Vše z nás spadlo. Bude to super. Teď už si to budeme jen užívat. Skladba za skladbou.. Lidi zpívají, opakují refrény a textové slogany. Je to přesně to magické propojení jeviště s lidmi dole. Na jedné vlně. A symbolicky vedle Městského domu, kde jsme to všechno kdysi začali. Pavel slibuje davu, že na podzim v "Měšťáku" natočíme živé DVD. Blížíme se k závěru. Čachtická paní, Nářez, Netopýr... Dole to vaří. Vše spěje ke skvělému finále. Jsme domluveni,že se po Netopýrovi naoko rozloučíme. Je nám jasné, že nás lidi nepustí a máme nachystané ještě dva pirillácké megahity - Línou Emu a Koupím vrak. Do největšího aplausu se z odposlechu na jevišti dozvídáme jobovku. Něco není v pořádku s aparaturou, nedá se to dohrát. Je to jako blesk z čistého nebe. Krve by se v nás nedořezal. Pavel to oznamuje lidem. Nikdo mu nevěří, vypadá to jako další nachystaný fór…. Znovu skandování... Ale bohužel i to se může stát… Odcházíme z jeviště. Slyšíme "nemůžou, nemůžou". Co se dá dělat, možná to tak mělo být, nechali jsme to symbolicky otevřené a nedohrané, protože lidi byli tak fantastičtí, že pokračování určitě bude. A to je to nejdůležitější, to jsme si chtěli ověřit, zda naše písničky dokázaly přežít těch téměř třicet roků.
Takže, děkujeme všem co přišli a podpořili nás, bylo vidět, že Vás to bavilo, nás taky a ukrutně. A příště přijďte zase. Budeme se moc těšit a slibujeme, že na vavřínech rozhodně neusneme.

fotogalerie >>