Balonové létání zaznamenává v tuzemsku boom v posledních zhruba třech letech, Josef Doležel z obce Horní Moštěnice na Přerovsku mu ale propadl už dávno. Pilotní průkaz si z podnětu svého otce pořídil ve dvaceti, o dvanáct let později se již řadí ke zkušeným pilotům a dokonce pořádá oblíbenou fiestu na Bouzově. Balony jsou pro něj nejen romantika, ale i adrenalin.

"Při létání v balonu máte jedinou jistotu - a tou je start. V okamžiku, kdy se koš odpoutá od země, nastává dobrodružství, které mnohdy nekončí ani přistáním," tvrdí Doležel.
Létání pro něj znamená především únik od reality všedních dní. "Člověk si vyčistí hlavu, musíte myslet jen na let. Život se alespoň na čas zpomalí, vnímáte krásu přírody a uvědomíte si, jak jste oproti přírodě malí. Chce to i pokoru, příroda si s vámi může pěkně pohrát. Někdy se tak romantika promění v adrenalin," doplnil mladý muž, který už do tajů balonování zasvěcuje i svého tříletého synka.
Každému letu podle něj musí předcházet důsledná příprava. Je nutné především nastudovat počasí a pak se rozhodnout, zda je možné se do vzduchu vydat. Pilot navíc musí mít k ruce i tým nejméně tří lidí, kteří asistují při startu a pak dělají doprovod na zemi. "Člověk musí znát předpisy, komunikovat s věží. Nejdůležitější je rozhodnutí, kdy a jak letět. Někdy se totiž počasí může zvrtnout. Abnormálním nebezpečím jsou pro nás bouřky, ale někdy třeba může přestat foukat, a to je pak také problém," prozradil Doležel, který ročně nalétá 50 až 100 hodin.
U koníčku, které nepatří zrovna k nejlevnějším, ho drží i osobitá společnost balonářů. "Balonáři si navzájem tykají. Jsou to většinou v práci úspěšní lidé, kteří takto odpočívají od všedních starostí. Musí být i trochu exhibicionisté, velkým zážitkem je třeba jen poslouchat jejich zážitky z letů," říká s úsměvem pilot. V současné době podle něj přibývá i řada pilotů, kteří se k balonům dostanou s vidinou rychlého výdělku. "Živit se komerčními lety by ale nebylo nic pro mě. Nejde to moc dohromady s rodinou, když je pěkně, je komerční pilot pořád ve vzduchu," vysvětlil.
Do paměti se mu navždy zapsal vůbec první let s instruktorem, o němž si původně myslel, že bude i poslední. V obci na Vysočině byl po přistání pasován na šlechtice, jak velí balonářská tradice. Dnes už létá na dvou balonech, pořízení jednoho přijde zhruba na milion korun.
Létání je v souladu i s jeho dalším koníčkem, jímž je cestování. Zúčastňuje se setkání balonářů v tuzemsku i v zahraničí. "Fiesty se konají na krásných místech, mnohé bych - nebýt balonu - třeba ani nepoznal," přiznal muž.
Letos podle něj létání příliš nepřálo počasí, žně totiž mají balonáři hlavně v květnu a červnu. S pomyslným balonem ale vzlétá i doma na zahradě pod dohledem syna. "Musím stát v kýblu a simulovat start i přistání. Syn už přesně ví, co musím udělat a dojde i na křest, kdy mě polévá minerálkou. Když si myslím, že je hotovo, musím celý rituál podstupovat dokola třeba hodinu," doplnil Doležel.