Je podzimní sychravé ráno a dvanáctiletý chlapec s batohem na zádech se pomalu loudá směrem ke škole na Kopaninách. Zahloubán do sebe, nevěnuje pozornost okolí. U autobusové zastávky, nedaleko hotelu Strojař, však narazí na skupinku tří romských výtržníků. Strhne se bitka. Následují rány, kopance a pláč…

"Když jsem šel před nedávnem z autobusu do školy, napadli mě u Strojaře. Jeden z nich mě chytil za batoh a stáhl k zemi. Začal do mě kopat a udeřil mě pěstí do spánku. Zbylí dva jen stáli opodál a přihlíželi," popisuje okamžiky strachu dvanáctiletý Milan. "Rozbrečel jsem se," vzpomíná dál chlapec a ustrašené oči zavrtává do země. Měl štěstí, když totiž útočníci uviděli na jeho tváři slzy, utekli. Nikdo z kolemjdoucích mu však nepřispěchal na pomoc. Od té doby ho provází noční můry a má strach. Co když…

"Milana přivedla do kurzu sebeobrany maminka. Je tu dnes podruhé a musím říct, že si vede skvěle," řekl Pavel Kužela, který na ZŠ B. Němcové vede kurzy od roku 1995. "Tehdy jsme oslovili bývalého ředitele školy Jiřího Vávru, jestli bychom mohli v tělocvičně pořádat kurzy sebeobrany. Jako jediný nám vyšel vstříc," zavzpomínal na začátky Kužela, kterému od té doby prošlo rukama několik stovek dětí se stejnými nebo podobnými zážitky

"Do kurzu chodíme už druhým rokem. Bylo to poté, co nás cestou do keramického kroužku obtěžovali," svěřily se tři dvanáctileté dívky ze ZŠ Velká Dlážka. "Dřív jsme měly strach, ale teď víme, že bychom se útočníkům ubránily," dodaly jednohlasně a pokračovaly v nácviku chvatů.