Cestovatel Pavel Kadlíček je nejen výborný cyklista a frontman kapely DUB, ale i úžasný vypravěč. Jeho zážitky z cesty – tentokrát z Bolívie, Chile a Argentiny, které popisoval, se odrážely ve tvářích posluchačů. Pavel svou strastiplnou pouť do 6 852 km vzdálené Ushuaiy - nejjižněji položeného města v Ohňové zemi popisuje tak barvitě, až se někdy tají dech. Pro stejně nadšené cestovatele uspořádal několik besed. První, která byla v restauraci Michalov, má už za sebou a další budou následovat.

Na svou strastiplnou cestu se Pavel vypravil 10. prosince aby den poté přistál na letišti v peruánské Limě. Odtud se přesunul do bolivijského La Pazu, kde jeho cesta po pěti dnech aklimatizace napříč Patagonií začala.

Proč se ale Pavel rozhodl pro Patagonii a jak taková cesta vlastně vzniká?
Většinou to bývá tak, že se sejde parta lidí a ta mě někam pošle. Tuto cestu vybrali nejspíš kamarádi proto, že jsem o ní hodně mluvil. A na mně pak už jen bylo, abych jim jejich návrh schválil. Když takovou cestu plánujete a žijete ve svazku jako já, musíte mít ale nejprve svolení od ženy a pak od šéfa. Toho se ptám většinou na firemních večírcích. On na to sice zapomene, ale od toho tu jsou kolegové, aby mu to připomněli. Taky je potřeba ženu na ty tři měsíce, kdy jsem pryč, zaměstnat. My jsme si pořídili dítě, a tak si na mě za tu dobu nevzpomněla. Jelikož jsem z Rokytnice odjížděl 10. prosince, udělali jsme si doma Vánoce již v říjnu.

Jaké byly tvé první dojmy po příletu do Jižní Ameriky?
Přiletěl jsem do Limy a odtud pokračoval do města La Paz. Tady jsem navštívil i čarodějnický trh plný lamích embrií. Ženy z kmene Qvechua mně nabídly listy koky, listy keru a acylpyrin. Já jsem zvolil všechny tři varianty, ale na problémy s výškovým rozdílem zabírala pouze koka. Listy koky jsem žvýkal a polykal, na rozdíl od domorodců. Ti si je jen vložili za škraň.

Z městečka La Paz si Pavel udělal výlet k jezeru Titikaka a k pověstné Severní Yungas Road, také známá jako Silnice smrti. Tato sedmdesátikilometrová cesta spojující La Paz a Coroico je poseta křížky. Pavel z ní sjížděl ze 4 900 metrů, a jak sám říká, padali jsme dolů do 800 metrů. Cesta je nezajištěná a dostat se dolů trvá 6 hodin. Po jejím překonání se Pavel rozhodl, že už je dost aklimatizovaný a že může vyrazit. Nasedl na svůj ocelový speciál, který vážil zhruba 50 až 60 kg, a vydal se za dalším dobrodružstvím.

Jaká byla cesta a jak ses během ní stravoval?
Všude na cestě byli psi, kteří mě zvyšovali rychlostní průměr. Já nejvíc bojoval s výškovou nemocí. Pro dosažení svého snu jsem si muset sáhnout opravdu hluboko do svého fyzického i psychického fondu. Sedm tisíc kilometrů dlouhá cesta vedla převážně po šotolinových a bahnitých cestách napříč Bolívií, Chile a Argentinou. Náhorní plošina Altiplano, solná jezera, kaktusové hory, vysoké hřebeny And a nutnost zdolání několika průsmyků v krajinách "nikoho". Bájná RN 40, jihoamerická Panamericana nebo šílená Carretera Austral mne vedly až do nehostinné a nevyzpytatelné vyprahlé pustiny bez konce s bezustání bičujícím větrem, který nejednoho přivedl k šílenství. A co se týká jídla, dost mě překvapilo, že jsem tak špatnej kuchař. Opravdu jsem extrémně špatnej kuchař! Dá se říct, že jsem tři měsíce strávil na špagetách s tuňákem a rýži s párkem, popřípadě na rýží s tuňákem a špagetama s párkem.

Byla cesta pro tebe těžká?
Poprvé jsem vycestoval jako otec. O to je to těžší a žene tě to kupředu. Cesta nebyla tak těžká fyzicky, jak psychicky.

Provázel tě někdo cestou?
Je to zvláštní nic podobného, co se mi stalo v Kanadě jsem neprožil. V rámci spaní, jídla a vody jsem prosil nahoře tatu a on nezklamal. To bylo mé duchovno - můj tata.

Prý se tě hodně lidí ptá, co sis z cesty dovezl domů.
Když jsem vybaloval kolo, tak jsem zjistil, že jsem si přece jen něco domů přivezl. Bylo to hovno od psa. Pro mě je to důležitý, protože patagonský hovno nikdo nemá.

Za jakým dobrodružstvím vyrazíš příště?
Já jsem slíbil svojí ženě a dcerce, že už nepojedu nikam bez nich. Takže, až ukojím rodinu tím, že spolu projezdíme křížem krážem republiku na kole, tak mě hrozně láká Austrálie, Nový Zéland, popřípadě Čína nebo extrémní závod Great Divide Ride v Americe.

Další besedy s cestovatelem se uskuteční:

26.dubna v 18 hodin - Sokolovna v Rokytnici
3. května ve 20 hodin - Nádvoří hradu Helfštýna