Do zahrady nedaleko Přerova, plné višňových stromů je zasazen film Od višní do višní přerovské rodačky, režisérky Jany Borškové. Předpremiéru tohoto filmu, který zaznamenává život rodiny, po smrti otce, mohli diváci shlédnout v úterý v kině Hvězda.

V sále bylo plno. Film Od višní do višní, který je plný záběrů drobných momentů z každodenního života režisérčiny maminky, z jejího soukromí, doplněný o komentář dcery, dal divákovi možnost nahlédnout tam, kde se nikdy jinak nedostane.

Můj táta mi jednou řekl: Kdybys potřebovala charakterního herce, jsem ti k dispozici.
"Napsala jsem mu proto roli opraváře televizí v jednom krátkém filmu, který jsem nakonec nenatočila. Nevím, jestli by byl s tou rolí spokojený. Tušila jsem, že ve svých snech je někým jiným, než jak nám s mámou připadal ve skutečném životě. Někdy jsem měla pocit, že jsem ho vlastně nikdy nepoznala, přestože jsem s ním strávila dětství a dospívání. Kdo vlastně byl můj otec? Ptala jsem se sama sebe, když nečekaně zemřel a já jsem cítila obrovskou prázdnotu. Někdy jsem pochybovala o tom, jestli mě měl rád a jestli byl se mnou spokojený. Představovala jsem si, že je na ně pyšný, ale nebyla jsem si tím jistá. Styděla jsem se za tyto pochybnosti, ale nemohla jsem se jich zbavit," řekla o svých pocitech, se kterými se potýkala režisérka Jana Boršková. Díky filmu se jí sice nepodařilo svého otce lépe poznat, ale uvědomila si, čím trpěl jejich vzájemný vztah.

V dokumentu, který natočila jí maminka Jarmila Boršková odpovídala na všechny otázky. Původně sice nebyla natáčení nakloněna, ale později svolila. "Když jsem viděla, jak se Jana mění, když jezdí z Prahy domů, zdálo se mi, že hodnoty, co jsem jí vštěpovala, poztrácela. Pokaždé ale, když jsem jí to říkala, jen mávla rukou. Proto jsem se rozhodla, že jí řeknu všechno ve filmu, když ho tak miluje," okomentovala své rozhodnutí maminka Jarmila. Dodala také, že jí nevadí, když nahlédnou cizí lidi do jejího soukromí. "Ti, kteří mě znají s tím problém mít nebudou, a těm, co mě neznají, snad film otevře srdce".