Rudolf Weigl je takřka zapomenutý, ale významný přerovský rodák, který se proslavil se zejména v Polsku. Objevil první účinnou vakcínu proti skvrnitému tyfu na světě a za druhé světové války zachránil díky výrobě této vakcíny mnoho lidí od deportací. Za svůj objev byl opakovaně nominován i na Nobelovu cenu a pro Poláky je dodnes nejen význačným vědcem, ale také hrdinou. V úterý 5. září mu byla u příležitosti 140. výročí jeho narození odhalena ve vstupní hale Vyšší odborné škole zdravotnické v Přerově pamětní deska.

Rudolf Weigl se narodil 2. září roku 1883 v rodině přerovského řemeslníka a vynálezce heveru Friedricha Weigla. Na svět přišel v domě u přerovského nádraží, kde jeho rodina v budovách bývalých vojenských pekáren vyráběla kočáry. Když měl malý Rudolf čtyři roky, jeho otec zemřel. Podle vyprávění se mu osudnou stala jízda na tehdy moderním vysokém kole, které testoval. Rudolfova matka Elsa se po roce 1890 odstěhovala do Vídně, později se podruhé vdala a odešla se třemi dětmi do Polska, kam následovala svého muže. "Roku 1895 pobývali v Jaroslavi a později v Jasle, kde začal Rudolf studovat gymnázium. Rodina se pak usadila ve Lvově, kde Weigl navštěvoval polské školy a stal se podle svých slov vlastencem. Po ukončení studia přírodních věd na lvovské univerzitě tu získal doktorát a byl jmenován profesorem," vzpomněl ředitel Státního okresního archivu v Přerově Jiří Lapáček. Od první světové války se pak začal zabývat výzkumem skvrnitého tyfu. Měl k této práci všechny předpoklady – byl zoologem, parazitologem, srovnávacím anatomem, histologem a entomologem, stal se i odborníkem v biologii a patologii vší, které jsou přenašeči této nemoci. Na začátku druhé světové války, kdy Lvov obsadila Rudá armáda, zachránil díky výrobě vakcíny mnoho osob židovského původu, a také řadu osobností vědy a kultury, od deportací do sovětských gulagů na Sibiři a do kolchozů v Kazachstánu. V tom pokračoval i po obsazení Lvova Němci. "Zaměstnal je v institutu jako živitele vší. Nasazení vší do vlasů pro vědecké účely jim přineslo nejen nárok na vyšší příděly potravin, ale především je to zachránilo od zatčení a deportací. Kromě toho nechal do varšavského ghetta, i do jiných ghett, tajně doručit vakcíny proti skvrnitému tyfu, čímž pomohl zachránit další životy," podotkl Lapáček. Začátkem jara roku 1944 byl Rudolf Weigl přinucen opustit Lvov a vybavení institutu bylo násilně převezeno do Německa ustupující německou armádou, nebo zničeno, když byl Lvov znovu obsazen sovětskými vojsky. Usadil se v Kroscienku nad Dunajcem, kde si zařídil malou laboratoř, později působil v Krakově jako profesor obecné mikrobiologie na Jagellonské univerzitě, a nakonec na univerzitě v Poznani. Po odchodu do důchodu zemřel jako totalitnímu režimu nepohodlný v Zakopaném v roce 1957. "Za své zásluhy byl profesor až posmrtně v roce 2003 vyznamenán medailí Spravedlivý mezi národy," uvedla polská velvyslankyně Izabella Wołłejko-Chwastowicz s vysvětlením, že tuto medaili uděluje Stát Izrael lidem nežidovského původu, kteří za druhé světové války riskovali svůj život při záchraně Židů před holokaustem.

Projekt, který připomene jeho život a dílo, je financován v rámci projektů Připomínání polského dědictví v zahraničí Ministerstva kultury a národního dědictví Polské republiky. Vznikl ve spolupráci Generálního konzulátu Polské republiky v Ostravě, Nadací Silva Rerum Polonarum a městem Přerovem.