Člověk míní, neústupný organizátor mění… Podávat zpravodajství z regionu dá někdy opravdu zabrat. A když už o víkendu vyrazíte do terénu, abyste čtenářům nabídli nové informace, narazíte na překážku v podobě jednoho bodrého organizátora, kterému chybí zrnko vstřícnosti a porozumění. Každý chceme dělat práci, jak nejlépe umíme, jenže někdy to prostě nejde.

Když jsem v sobotu večer stála s kolegou za plotem citovského koupaliště, kde zrovna probíhala srpnová noc, cloumala mnou zlost. Místní organizátor, kterému jsem se prokázala novinářským průkazem, mě odmítl pustit dovnitř. Marně jsem se mu snažila vysvětlit, že jdu udělat jen pár fotek a během deseti minut budu pryč. Rezolutně trval na svém. Zaplaťte, nebo nikam. Nevěřícně jsem kroutila hlavou. Jak má dělat novinář svou práci, když se mu pod nohama kupí neustále klacky? Otočili jsme se na podpatku a šli pryč. Výměna názorů nevedla nikam. Ještě za zády bylo slyšelt ten neoblomný hlas: Už loni jste nám udělali reklamu, pořád něco proti nám máte…" Lámala jsem si hlavu nad tím, čím jsme proti sobě tohoto člověka popudili, vůbec jsem neměla tušení, o čem mluví . Nejspíše si nás s někým spletl. Možná s některým z redaktorů konkurenčních novin, kdo ví...

Než jsem došla k autu, věděla jsem, co udělám. Když už jsem cestu do Citova vážila, napíšu o tom, jak jsem u brány koupaliště neuspěla. Propříště budou alespoň slova neoblomného organizátora pravdivá. Letos si svou reklamu "určitě zaslouží". Vše je o lidech, o vstřícnosti, porozumění a ochotě spolupracovat.