Foukal studený vítr, déšť vystřídal sníh a bílá přikrývka zahalila den před Velikonocemi prostranství před podiem. Účinkujícím, kteří na náměstí TGM vyplňovali návštěvníkům poslední dny před očekávanými Velikonočními svátky, prokřehly nejen prsty, ale i nástroje dostaly pořádně zabrat. Zima se vrátila a jaro si vzalo dovolenou. Nedělní program museli organizátoři kvůli sněhu zrušit.

Skupina Arrhythmia by o tom mohla vyprávět. Zeptali jsme se jednoho z nich - violoncellisty Lukáše Mana.

Hráli jste dnes na náměstí a počasí Vám zrovna moc nepřálo. Jak se Vám hrálo a co na chladné počasí říkaly nástroje?

Počasí opravdu nebylo takové, jaké jsme si představovali a jaké by slušelo těmto jarním dnům. Naše skalní fanoušky a ostatní posluchače to však neodradilo, a náměstí se zaplnilo nad naše očekávání, což bylo skvělé. Violoncella v chladu trpěla, my se však rozhodli, že to nevzdáme a budeme s tím bojovat.

Co říkáte na atmosféru na náměstí?
Publikum bylo jako vždy úžasné a svými reakcemi nám na dálku posílalo energii, která nám vlévala teplo do prstů. Moc si vážíme tak velkého zájmu veřejnosti a děkujeme všem, co vydrželi až do konce. Jsme rádi, že jsme si tady mohli zahrát.

Postřeh náhodného diváka …
Nevěděl jsem, co si mám pod názvem ARRHYTHMIA v programu velikonočních oslav představit. Očekával jsem nějakou rockovou kapelu v klasickém obsazení kytar a bicích. Trochu v rozpacích jsem přihlížel k sestavě čtyř violoncellistů s bubeníkem na pódiu, ale jakmile kluci hrábli do strun, mé obavy se rozplynuly. S ubíhajícími skladbami a stupňujícím křikem publika mě atmosféra strhla. ARRHYTHMIA mě nadchla a již teď se těším na její další vystoupení.