Pětasedmdesát let od konce druhé světové války a tragédii, která se měsíc po konci války stala na Švédských šancích, si připomněli v sobotu 19. června dopoledne představitelé města a církve.  Zádušní mši za oběti masakru na Švédských šancích sloužil děkan Josef Rosenberg.

Zástupci města společně s německým velvyslancem Christopherem Israngem si tichým aktem připomněli tuto událost. Pietní akt byl zahájen nejprve na přerovském hřbitově, kde jsou uchovány ostatky mrtvých, a pak pokračoval na místě jejich vraždy, u kovaného kříže na Švédských šancích. Poprvé po mnoha letech se aktu neúčastnili pozůstalí obětí, kteří přijížděli do Přerova ze zahraničí, ani zástupci německých spolků.

Tragédie na Švédských šancích se stala krátce po skončení druhé světové války. Osmnáctého června roku 1945 se karpatští Němci ze Slovenska, slovenští Maďaři a Slováci vraceli z války domů. Vlaku, v němž cestovali, si na přerovském přednádraží všimli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky. Nemilosrdně je nechali vyvléct z vagonů a dovlekli na kopec nad Přerovem.

Rozhodující roli v tomto smutném příběhu sehrál důstojník Karol Pazúr, který tvrdil, že v transportu jsou příslušníci SS, kteří mohou za válečná zvěrstva. Sestavil popravčí četu, která dostala jasný povel: zastřelit gestapáky. Samozvaný mstitel ještě ten den navštívil Místní národní výbor v Lověšicích a vyžádal si silné chlapy k vykopání hromadného hrobu. Dvacet sedm mužů až do jedné hodiny ráno muselo hloubit jámu, potom nastal čas kruté odplaty. Lidé z transportu, kteří neměli s jednotkami SS nic společného, se museli svléct do spodního prádla a odevzdat svým vrahům peníze, šperky, vkladní knížky i doklady. Pak byli kulkou do týlu nemilosrdně zastřeleni. Pamětníci vzpomínali na muže a ženy, kteří prosili a modlili se k Bohu, na děti, které hystericky plakaly. Nikdo ale nedostal šanci. Žádná ze sto dvaceti žen, žádný z dvaasedmdesáti mužů, žádné z pětasedmdesáti dětí… Akt pomsty skončil 19. června krátce před půl pátou ráno, kdy byl hrob o velikosti 17x2x2 metry plný mrtvých těl. Jejich vrazi pak spokojeně odjeli do Bratislavy. 

Exhumace těl byla provedena až o dva roky později – na podzim roku 1947. Muži byli pohřbeni v Přerově, zatímco ostatky žen i dětí byly převezeny do krematoria v Olomouci a jejich popel byl ve dvou bednách uložen na olomouckém hřbitově.

Teprve v roce 2017 se podařilo ostatky žen a dětí převézt a důstojně uložit na přerovském hřbitově. A tak po 72 letech spočinuly všechny oběti konečně vedle sebe.