Příští možná páteř českého vojenského letectva - letadlo JAS 39 Gripen - není odborníkům neznámé. Přesto přinášíme několik informací o tomto stroji. Je totiž lehce možné, že ho v příštích letech uvidíme i na přerovské letecké základně...

Historie

   V únoru 1980 předložilo velení švédského vojenského letectva návrh na nahrazení bojového letounu VIGGEN. V červnu uvolnila švédská vláda na tento program prvnípeníze a v září téhož roku vytvořily společnosti Saab-Scania, Volvo Flygmotor, Ericsson a FFV Aerotech průmyslovou skupinu JAS. Firma Saab v červnu 1981 předložila návrh lehkého jednomotorového letounu s elektroimpulzním řízením, delta křídlem a příďovou výškovou ovládací plochou. Jednomístný stroj s továrním označením Saab 2110 měl zastat plnění úkolů vzdušného boje, ničení pozemních/námořních cílů i průzkumu. V květnu 1982 tento návrh schválila švédská vláda a 30.
června stejného roku byla podepsána smlouva , zahrnující vývoj a stavbu pěti prototypů, dodání 30 strojů první výrobní série a předběžnou objednávku 110 dalších kusů druhé výrobní série. Krátce po podepsání zmíněné smlouvy dostal letoun bojové označení GRIPEN k již používanému označení JAS 39. Zkratka JAS symbolizuje tři hlavní druhy bojového určení nového letounu, kdy "J" znamená Jakt (stíhání), "A" Attak (útok) a "S" Spaning (průzkum). První prototyp byl slavnostně vytažen z výrobní haly 26. dubna 1987 a první zálet proběhl 9. prosince 1988. První prototyp 2. února 1989 havaroval v důsledku závady na software systému řízení. Ve zkušebním programu ho nahradil prototyp č. 2, který poprvé vzlétl 4. května 1990. První sériový GRIPEN pro švédské vojenské letectvo byl zalétán 4. března 1993, první dvoumístný JAS-39B 29. dubna 1996. Do konce září roku 1996 převzalo švédské letectvo celkem 25 jednomístných JAS-39A.

Výrobní základna

   Na programu vývoje a výrobě se podílí čtyři hlavní švédské firmy: Saab Military Aircraft je zodpovědná za vývoj letounu, systémovou integraci, zkoušky, výrobu a předání kompletních strojů, Ericsson Microwave System vyrábí radiolokátor, počítače, palubní elektronické displeje a zapisovače letových dat, Volvo Aero Corporation - v kooperaci s americkou společností General Elektric
- dodává motor RM12 a firma FFV Aerotech má na starosti výrobu zkušebního zařízení a vybavení pro pozemní údržbu. Významný moment v programu GRIPEN v roce 1995 znamenalo uzavření dohody mezi firmou Saab Military Aircraft a britskou společností British Aerospace (BAe) o spolupráci při marketingu, úpravách, výrobě a podpoře letounů GRIPEN určených pro export. V lednu 1996 začala firma BAe vyrábět podvozek.

Bojové určení

   Přestože GRIPEN patří k nejmenším a nejlehčím současným vysoce výkonným bojovým letounům, je v jediné verzi schopen plnit jak stíhací úkoly, tak ničit pozemní (námořní) cíle a provádět průzkum. V rámci vzdušného boje může vést manévrový boj i ničit cíle mimo vizuální kontakt. Rovněž jej lze použít v roli přepadového nebo hlídkujícího stíhače. Se speciálním kontejnerem může plnit úkoly taktického průzkumu.

Konstrukce a bojové možnosti

   Z vnějšího pohledu je GRIPEN charakterizován delta nosnou plochou  o úhlu šípovitosti náběžné hrany 45°. V její těsné blízkosti jsou plně plovoucí příďové výškové ovládací plochy (VOP). Příznivá interakce VOP a křídla na proudění vzduchu zabezpečuje vysoký vztlak nosné plochy. Při přistání lze VOP otočit o 90°, fungují jako velmi účinné aerodynamické brzdy. Dělené náběžné hrany křídla se automaticky vyklápějí při malých rychlostech, nebo se používají v manévrovém vzdušném boji. GRIPEN má vrozenou (konstrukčně úmyslně navrženou) nestabilitu, která společně s trojnásobně zálohovaným elektroimpulzním řízením (fly-by-wire), celkovou aerodynamickou koncepcí, malými rozměry a nízkou hmotností zaručuje vynikající obratnost letounu. Aerodynamická nestabilita také snižuje odpor při nadzvukové rychlosti přibližně o 20%. Rovněž je třeba menšího vyvažování a lze tedy použít menší a lehčí hydraulické systémy, což opět redukuje vlastní hmotnost a rozměry letounu. V konstrukci draku se z plných 30% uplatnily moderní konstrukční materiály na bázi uhlíkových vláken, které dále snižují jeho hmotnost.

Avionika

   Přístrojové vybavení se vyznačuje vysokým stupněm integrace a automatizace mnoha funkčních režimů a umožňuje plnění bojových úkolů za stížených podmínek nebo v noci. Základ tvoří centrální počítačový systém SDS 80 s celkem pěti počítači SD 80E, z nichž jeden má funkci hlavního systémového počítače, další zpracovává údaje z radiolokátoru a senzorů, dva počítače zabezpečují funkci palubních displejů a poslední je určen pro palubní systém elektronického boje. Klíčový prvek přístrojového vybavení představuje palubní víceúčelový radiolokátor PS-05/A. Má hmotnost 156 kg a anténu o průměru 600 mm.

   Pohonná jednotka má spolu s aerodynamickým řešením a nízkou hmotností letounu hlavní vliv na krátkou délku startu a přistání, letové výkony a manévrovací schopnosti. Tvoří ji jeden motor Volvo Aero RM12, což je švédská verze amerického typu General Elektric F-404-GE-400. Oproti svému americkému protějšku má však RM12 vyšší tah, který je dosažen vyšší vstupní teplotou plynů na turbíně a větším průtočným množstvím vzduchu. Pro dosažení větší provozní bezpečnosti, vzhledem k jednomotorovému uspořádání letounu, má motor RM12 zesílené dmychadlo, které vykazuje větší odolnost v případě nasání ptáka. Turbodmychadlový motor RM12 má hmotnost 1050 kg, délku 4,04 m, maximální tah 54 kN, resp. 80,5 kN se zapnutým přídavným spalováním. Vnitřní palivové nádrže GRIPENu pojmou 2400 kg paliva. V základním provedení letoun nemá nástavec pro tankování za letu.

Výzbroj

   Hlavňovou výzbroj tvoří jeden automatický kanón Mauser Bk27 ráže 27 mm, který je zabudován v levé spodní části přídě trupu. Netradiční ráže je výsledkem optimalizace požadavků na velmi vysokou rychlost střelby, značnou úsťovou rychlost a účinek projektilu na cíl, při dosažení přijatelného zpětného rázu přenášeného na konstrukci letounu. Přídavná výzbroj se zavěšuje na jeden centrální trupový a celkem šest křídlových závěsů. Letadlo může nést všechny typy raket, střel a podvěsných kontejnerů využívaných v letectvu NATO

Verze

JAS 39A - základní jednomístná verze.

JAS 39B - dvoumístná verze s trupem prodlouženým o 0,65 m, jejímž primárním určením je výcvik a přeškolování pilotů. Protože elektronické vybavení zůstalo nezměněno, má JAS 39B stejné bojové možnosti jako jednomístná verze, pouze s výjimkou odstraněného palubního kanónu.

Technické parametry

Typ letounu: JAS-39 Gripen

Pohonná jednotka: 1 x RM12

Maximální výkon: 1 x 80,5 kN

Rozpětí křídla (bez raket): 8,4 m

Délka: 14,1 m

Výška: 4,5 m

Hmotnost prázdného letounu: 5 670 kg

Maximální únosnost výzbroje: 4 200 kg

Maximální kapacita vnitřních nádrží: 2 400 kg

Maximální vzletová hmotnost: 13 000 kg

Maximální rychlost: M = 1,8