Na pultech knihkupectví se v těchto dnech objevuje nový román od přerovské spisovatelky Lenky Chalupové. Detektivka s názvem Utopená je třetí knížkou v pořadí, kterou autorka vydala. Po románu Neříkej mi vůbec nic, který byl její prvotinou, následovala psychologická detektivka Vosí hnízda. Teď se na pultech opět před Vánocemi objeví nový titul této talentované přerovské autorky - a bude to opět detektivka.  

O čem vaše nová kniha Utopená pojednává?
Hlavní hrdinkou je scénáristka Leona Maxová, která si pozvala do svého letního sídla tři cizí ženy. Chtěla, aby jí daly nahlédnout do svého problémového dětství a ona z jejich příběhů vytvořila scénář o dcerách alkoholiků. Její pozvání přijaly Helena, Alžběta a Ria. Jenže po pár dnech leží Leona Maxová na dně bazénu u svého mlýnu - a místo sepisování vysněného scénáře bojuje o život. Roztáčí se kolotoč výslechů, hádek a zoufalých spekulací… Čtenář se dostává do minulosti úspěšné scénáristky a narazí na řadu věcí, které do sebe najednou děsivě zapadají.

Proč ses rozhodla pro detektivku, když tvou prvotinou byl román?
V detektivce je přece jenom větší napětí, akce, tajemno. Mám tento žánr ráda, líbí se mi vytvářet příběhy, dávat vymyšleným postavám jméno, tělo, charakterové rysy…posílat je na životní křižovatky a stavět před ně překážky. Když píšu, nemám předem úplně jasno, kam budou hrdinové směřovat. Vytvořím si jen přibližnou kostru a pak nechám příběh žít vlastním životem - tedy tím, který se mi postupně rodí v hlavě. Fantazii mám obrovskou, s tím problém nemám. Příliš se ale nepitvám v metodách vyšetřovatelů, protože tam pochopitelně nejsem pevná v kramflecích, spíše se soustředím na psychologii postav.

Jak dlouho jsi knihu psala?
Asi dva nebo tři měsíce, vždy po chvilkách, rozhodně jsem nepsala každý den. Pak jsem aspoň padesátkrát celou knihu četla, abych se přesvědčila, že všechno do sebe zapadá. Vytvořila jsem si na papír takového "pavouka", kde jsem měla jména postav, jejich věk, základní popis a všechny podstatné souvislosti. Všechno pak do sebe muselo zapadnout a dávat smysl.

Foto: Hana Žáčková

Kdo jako první knihu četl?
Jedna moje kamarádka, kolegyně. Protože jejímu úsudku věřím, chtěla jsem znát její názor. Pak jsem knihu nechala chvíli u ledu a váhala, jestli ji nabídnout vydavateli, nebo jestli ji ještě prodloužit, protože moje předešlé knihy byly o něco objemnější. Nakonec jsem při brouzdání po internetu narazila na vydavatelství Čas, které mělo na hlavní stránce krásný slogan: Kniha je rodu ženského… Poslala jsem v polovině září majiteli vydavatelství Josefu Snětivému nabídku. Zamlouvala se mu anotace knihy, tak si román vyžádal, líbil se mu a rozhodl se do něj investovat svůj čas, energii a peníze. Do týdne jsme měli podepsanou smlouvu a do šesti týdnů byla kniha na pultech.

Mohou čtenáři počítat s autogramiádou - jako v případě předešlých knih?
Tentokrát to bude trochu jinak. S přerovskými prodejci jsem se dohodla, že když někdo ze zákazníků projeví zájem mít v knize podpis, nebo věnování, tak to prostřednictvím knihkupectví do jednoho dne zařídím. V polovině prosince ale budu muset do nemocnice a měsíc budu mimo dosah, takže kdo chce podpis, měl by si pospíšit.

A co křest knihy?
Ano, ten je v plánu. V neděli 1. prosince v pět hodin a pět minut Utopenou na Masarykově náměstí pokřtíme a role kmotra se zhostí zpěvák Jaroslav Wykrent, což mě moc těší.

Prozraď závěrem - máš nějaký spisovatelský sen?
Snů a nápadů je hodně. Tak třeba mně už mnohokrát napadlo, že by bylo zajímavé napsat knihu o jedné záhadě, která už nějaký čas obchází Přerovem. Místní asi ví, o čem mluvím - je to dosud nevysvětlené zmizení manželů Nárožných, z jejichž vraždy byl podezřelý syn. Ten je dnes na svobodě, záhada ale zůstává, protože těla se ani po čtyřech letech nenašla. Kdyby se tento příběh rozpletl a dalo by se dostat k jeho podrobnostem, byl by to zcela jistě zajímavý námět. Jinak si ale v pohodě vystačím se svou imaginací.