Fanoušci přerovského autokrosového závodníka Ládi Hanáka jsou plni očekávání, jak dopadne letošní mistrovství Evropy. Obhájí tento mladý charismatický závodník, který začal jezdit autokros v roce 1995 ve třídě Junior Buggy, potřetí titul Mistra Evropy?

Jaké byly vaše autokrosové začátky?
Třídu Junior Buggy jsem jezdil do roku 1997, tehdy jsem získal 2. místo v mistrovství republiky. Protože jsem již měl věk vhodný pro přestup a můj největší konkurent přešel do vyšší třídy, neměl jsem žádnou motivaci, abych ve třídě juniorů dál zůstával. Rozhodl jsem se tedy také odejít. Od roku 1998 jezdím třídu do 1600 ccm. Ze začátku to bylo obtížné. Moc se nedařilo. Spolu s týmem jsme si většinu věcí dělali sami a chvíli nám trvalo, než jsme přišli na to, kde děláme chybu a jak má auto vypadat. Časem jsme se vše naučili. Dostali jsme se do národního týmu a postupně se propracovali do autokrosové špičky. Pět až šest let se držíme na špici. Během posledních let jsme získali 1x bronz, 2x stříbro a 2x titul Mistra Evropy.

Obhájit titul je velmi náročné. Po každém závodě se auto rozebírá, kontroluje a
skládá zpět dohromady. Proto měl Láďa před dalším závodem plné ruce práce.
Přivítal mě u rozebraného vozu, ze kterého zůstala snad jen konstrukce.

Přibude do vaší sbírky třetí titul?
Rádi bychom přidali titul třetí, ale vše je o penězích. Především se snažíme odjet
mistrovství za co nejmenší náklady a když se nám navíc podaří titul obhájit,
bude to pro nás příjemný bonus.

A co konkurence?
Konkurence je velká a nespí. Největším soupeřem je zatím Víťa Nosálek ze
Zábřeha, který koupil auto od bývalého Mistra Evropy Petra Turka. Kromě něj je
to ale také spousta jezdů ze zahraničí, jsou to hlavně Holanďané a Němci.

Na Slovensku vás právě Nosálek po závodu v Lučenci pošoupl až na druhou příčku, co se stalo?
Nejdříve vše fungovalo bez problémů. Díky výsledkům z rozjížďek jsem ve finále startoval z prvního místa. Ve čtvrtém kole finálového závodu jsem však dostal defekt a přišel tak o vedoucí pozici. Podařilo se mi udržet na 4. příčce, ale s umístěním nejsem moc spokojený.

Před Přerovskou roklí vás čeká Francie, co říkáte na její trať?
Trať znám, před dvěma lety, když jsem bojoval poprvé o titul Mistra Evropy, jsem
na ní zvítězil. Loni jsem Francii nejel. Nebylo to nutné, protože se o zisku titulu rozhodlo už na předchozím závodě v italské Maggioře.

Jak se připravujete na Přerovskou rokli a co vaši fanoušci, vnímáte jejich podporu?
Na rokli se připravujeme tak jako na každý závod, neděláme žádnou výjimku. Vždy
děláme maximum, aby bylo auto v pořádku. Domácích fanoušků je dost a jsem za to moc rád. Člověk pozná, že jede v domácím prostředí. Vždy je cítit podpora, ale zároveň to trochu svazuje. Nejedu ale rokli poprvé, takže mě ten tlak nepřekvapuje.