Na stadion přicházím čtvrt hodinku před zahájením tréninku, právě včas. Ledová plocha se již leskne a krátce na to vychází z útrob stadionu první dva hokejisté, kteří s sebou přináší pár desítek puků. Vzápětí za nimi se objeví kustodi obtěžkáni nosiči s plastovými lahvemi, zřejmě s energetickými nápoji. Zabírám si nejlepší místo pro focení, přímo na střídačkách. Mezi tím se na led trousí další hráči.

Mezi příchozími nechybí ani čeští hokejisté, Jakub Štěpánek a Petr Průcha. Hráči se individuálně rozbruslují, aby byli připraveni na zahájení tréninku. Přesně v půl čtvrté se na gumovém pásu vedoucímu od šaten ke střídačkám objevuje hlavní trenérská persona, přerovský rodák, Miloš Říha. Hráči jej vítají mohutným bušením hokejek do ledu, trénink může začít. Na začátek se všichni shromažďují kolem trenéra, který jim velmi krátce na trenérsko-taktické tabuli, umístěné na plexiskle vedle střídaček, naznačuje své představy o úvodní fázi odpolední přípravy. Kromě hlavního trenéra jsou na ledě i asistenti, Sergej Zubov (dvojnásobný vítěz Stanley Cupu) a Andrej Potajčuk. Hráči se poté seřazují ve středovém kruhu a vyrážejí v rychlém sledu ve tříčlenných formacích na obě branky a tuto kombinaci zakončují střelbou na branku. Poté probíhá kombinace dvou hráčů na dva a počet takto kombinujících hráčů se v průběhu tréninku neustále navyšuje až na počet pěti proti pěti. To už je za námi 50 minut tréninku, který je v tuto chvíli přerušen kvůli úpravě ledu, na který vyjíždí rolba a provádí pouze takzvanou suchou úpravu.

Většina hráčů odchází na střídačku, kam jim kustodi přináší na občerstvení kelímky s čajem a citrónem, malá část hráčů odchází do šatny. Například Sergej se nechává ochotně fotografovat s fanoušky. Ve zbývající chvilce procházím očima tribuny, zaplněné několika desítkami diváků, mezi kterými nacházím generálního manažera klubu, legendárního Sergeje Kasatonova s mobilem u ucha. Zřejmě informuje své nadřízené o průběhu treniróvky. Úprava ledu je dokončena a může začít druhá část tréninku, která je již věnována hře pěti proti pěti. Hráči jsou rozděleni do šesti pětek, které jsou od sebe odlišeny barvou dresů - černé, modré, bílé, žluté, zelené a červené. V brankách se střídají celkem čtyři brankáři v šedých dresech. Po půlhodině hry je pomyslný zápas ukončen a nastává poslední fáze tréninku, kterým je bruslařský sprinterský štafetový závod jednotlivých pětek. Při něm je atletický kolík nahrazen hokejkou, kterou si vždy bruslaři po objetí půl kola předávají na středové čáře. Nejprve bruslí pět minut doprava a poté pět minut doleva. Dle výrazu v tvářích je to nakonec dvoufázového tréninku pěkná zabíračka. Je čtvrt hodiny po páté a trénink na ledě je u konce.

Hráči odchází z ledu zástupem fanoušků, žádajících o podpis či společnou fotku. V tomto směru jsou nejvíce žádaní Průcha se Štěpánkem, a tak zatímco jejich spoluhráči jsou už dávno ve sprše, trpělivě rozdávají autogramy a fotí se se svými fanoušky. Já se mezitím přesunuji na sousední fotbalové hřiště, kde bude za chvíli probíhat poslední fáze přípravy dnešního dne, fotbálek. Ještě před zahájením, ale pořizuju společnou fotku všech zúčastněných. Po rozdělení na dvě mužstva začíná zápas na 2 krát 20 minut, který s píšťalkou v ústech řídí kdo jiný, než Miloš Říha. Při focení si nacházím chvilku času a rusky se ptám jednoho z asistentů, Andreje Potajčuka, který den mají v plánu přípravy návštěvu tenisových kurtů. Odpovídá mi plynulou češtinou, čímž mě dokonale zaskočil. Nemůže následovat jiná otázka, než ta, kde se naučil tak dobře česky? "Byl jsem tři roky ve Spartě," odpovídá. Vzpomíná na své spoluhráče v Praze a zmiňuje se o své další, šestileté kariéře ve Finsku. Mezitím Miloš Říha uděluje s úsměvem na rtech virtuální žlutou kartu jednomu z hráčů na střídačce za jeho kritiku vedení zápasu. Nato Andrej podotýká, že Miloš je plný energie, což je, dle mého, pro petrohradský klub jen dobře. "A jak spolu hovoříte," ptám se. "Česky," zní Andrejova lakonická odpověď. Na hřišti, kde zatím hokejisté dokazují, že to umí i s fotbalovým míčem padlo několik branek, postrádám však, českým fanouškům dobře známého, Arťuchina. Obracím se tedy opět na Andreje co je příčinou jeho neúčasti. „Má něco s kotníkem a tak má náhradní program na rotopedu“. Vracím se k focení a daří se mi fotoúlovek dne. Jakub Štěpánek při jedné akci, coby brankář, chytá v malém vápně jednoho z protihráčů za kotník a ten v akrobatické poloze ve vyložené pozici pálí vedle. V průběhu celého prvního poločasu po tartanovém oválu krouží Kasatonov, který tak využívá krásného počasí i příjemného prostředí k udržení své kondičky.

Ve druhém poločase padnou ještě další branky, ale bez ohledu na výsledek přichází na závěr pro zpestření penaltový rozstřel. Míče se ujímá jako první Průcha a neomylně proměňuje, hrdinou se však stává Štěpánek, který zneškodňuje rozhodující penaltu a končí v náručí radujících se spoluhráčů. Tím končí i další z řady tréninků petrohradského hokejového velkoklubu. Pro ty, kteří si včas nestihli obstarat vstupenky na již vyprodaný středeční zápas s Třincem, je dobrou zprávou, že tréninky ruského týmu na přerovském zimním stadionu můžete zdarma navštívit ještě do soboty 6.srpna, kdy soustředění Petrohradu v Přerově končí. Určitě to stojí za to.