Nikdy není tak pozdě, aby nemohlo být ještě později... říká Jára Cimrman. Hoří,…. hoří. Vidíte ten dým, hoří lepenkárna v Kazetě. Ale kdeže to jde z chemičky, nevidíte ten stoupající kouř z komína? Dohadují se obyvatelé domů, které z jejich poklidného sobotního odpoledne vylákal na balkony zuřivý zvuk hasičských sirén. Během několika minut vyjíždí z požární zbrojnice hasičská auta, která míří Komenskou ulicí směrem k místu údajného ohně.

Vyjíždíme s několikaminutovým zpožděním k místům, kde by měly podle obyvatel plameny zachvátit minimálně část některé z přerovských fabrik. Jezdíme z místa na místo, ale všude je klid. Lidé spokojeně prochází ulicemi a ve vytipovaných lokalitách není ani živáčka. Obracíme auto a vracíme se zpět. To není možné, vždyť sirény houkaly, někde se přece něco stát muselo? Klademe si otázku, a protože na ni neznáme odpověď, vracíme se zpět k požární zbrojnici. Tam se během několika minut dovídáme, že důvodem výjezdu hasičů bylo jen maso, které chytlo na plotně. Výjezd trval pouhých sedm minut a v podstatě se nic nestalo. A zatímco my honili po městě ohnivého kohouta v místí hospodě se strhla divoká bitka. Na místo museli přijet záchranáři. Tak si říkám, člověk opravdu nemůže být všude…