Díky informaci, kterou vypátral přerovský historik František Hýbl, se v letošním roce našly ostatky 120 žen a 75 dětí z hrůzného masakru na Švédských šancích, k němuž došlo v červnu 1945. Z  olomouckého hřbitova v Neředíně byly v pátek převezeny do Přerova, kde je pohřbeno 72 mužských obětí.

V Olomouci byly nalezeny pouze dva pokroucené pozinkované plechy... Foto: Jan Procházka

Evžen Horáček vysvětlil, proč se nedochovaly bedny s popelem. Foto: Jan Procházka

Místo bylo dohledáno pomocí detektorů kovů, zkoumal se pás dlouhý dvacet metrů a široký pět metrů. Pracovníci olomouckých městských hřbitovů udělali patnáct sond, úspěšní byli ve dvou z nich. Z beden, které ukrývaly popel ženských a dětských obětí ze Švédských šancí, zbyly dva pokroucené pozinkované plechy, kterými byly schránky původně pobité. Ukázalo se totiž, že místo nálezu bylo poničeno při budování vodovodu. Popel obětí se tak smísil s hlínou, která byla v pátek z místa symbolicky vyzvednuta. "Dělal se tu v 80. letech výkop pro vodovodní přivaděč. Je velmi pravděpodobné, že bedny poničilo rypadlo bagru. Nemám to ale našim předkům za zlé. Nemohli tušit, na co narazili. To, že jsou tu něčí ostatky, nebylo zaneseno ani v hřbitovních knihách,“ řekl ředitel Hřbitovů města Olomouce Evžen Horáček.

Foto: Jan Procházka

Foto: Jan Procházka

Jeden z největších masakrů v poválečné historii Československa připravil v noci z 18. na 19. června 1945 na kopci mezi Lověšicemi a Újezdcem o život celkem 267 karpatských Němců, slovenských Maďarů a Slováků, kteří se po válce vraceli domů. V Přerově doplatili na neuvěřitelnou shodu nešťastných náhod, když se vlak, kterým jeli, na nádraží potkal s příslušníky 17. pěšího pluku z Petržalky a fanatickým důstojníkem Karolem Pazúrem, hlavním strůjcem celého masakru.