Včerejší cestopisná beseda s horolezcem Ladislavem Drdou přilákala desítky nadšených posluchačů. Zkušený pokořitel velehor vyprávěl o svých výstupech a výklad doprovázel dechberoucími fotografiemi nejznámějších velikánů, se kterými měl čest setkat se opravdu tváří v tvář.

Ladislav Drda je předsedou Horolezeckého klubu Bezuchov, velmi zkušeným horolezcem a členem mnoha expedic. V roce 1995 pokořil Čo Oju, o rok později Dhaulágirí, v roce 1997 pákistánský Gašerbrum II a rok nato byl i na Mount Everestu. V roce 2004 byl jedním z šesti horolezců, kteří stanuli na vrcholu ryze čínské osmitisícovky Šiša Pangmy.

O tom, že nejhorší je přecenění sil, ale i o tom, že cesta dolů je vždy extrémně nebezpečná, nebo že při výstupu je slivovice velkým přítelem a láme bariéry mezi nosiči a horolezci a o dalších zajímavostech z expedic vyprávěl Ladislav Drda s nadšením, ale i jistou nostalgií v hlase. Fotografie, které promítal, zachycovaly i mnohé z jeho přátel, jejichž horolezecká kariéra bohužel skončila smrtí. Působivě vyprávěl o poměrech a kultuře Nepálu, Číny a Pákistánu, o problémech na celnici, o krásách drsné krajiny a přírody, která se s místními lidmi nemazlí, také o tom, jak jsou místní lidé závislí na horolezeckých výpravách a jak se zoufale předhání, aby vám mohli dělat nosiče, nebo i o tom, jak chutná pravý tibetský čaj s máslem a solí. Také hovořil o zrádnosti hor, kde ve dne nevíte, co byste si svlékli, a v noci reálně přemýšlíte, jestli umrznete, či nikoliv. Vzpomínal na obtížné výstupy, na přátelství s kuchaři, na nosiče, kteří si s sebou k vrcholkům brali kozy, aby měli co jíst, ale také mluvil o počasí, které mění plány horolezců a o extrémně náročných sestupech z vrcholů, kdy vůbec nepoznáváte cestu, protože sníh odtává velkou rychlostí. S úsměvem se také rozpovídal, jak jednoduché je během expedice zhubnout třeba i patnáct kilo. Ladislav Drda také srovnával jednotlivé hory, které pokořil, a zdůraznil, že na Mount Everest by se nikdy nevypravil znovu i přes to, že zůstal 500 metrů od jeho vrcholu. Také vzpomněl, že dnes už je bohužel z jeho pokoření tvrdý byznys, vždyť v základním táboře už najdete veškerý luxus, za který si bohatí draze platí jen proto, aby se mohli pochlubit, že tam byli. Od horolezectví krok trochu jinam. Naopak na Pákistán vzpomínal s velkým nadšením jako na nejkrásnější expedici, které se účastnil. Panorama Gašerbrumu, K2 a Broad Peak bylo vskutku nepopsatelně nádherné.

Příští beseda se uskuteční už 12. února. Jaroslav Jaroš bude vyprávět o třítýdenním putování po Norsku. Pokud patříte k milovníkům cestování, nenechte si besedu jít.