Soubor děl přerovského fotografa Jaromíra Palase s názvem Dobrý člověk ještě žije? Představila na včerejší vernisáži olomoucká Galerie Patro. Cyklus, který je autorovým celoživotním tématem, vznikal s malými přestávkami přes třicet let. Celkově byl tento soubor přibližně stovky fotografií vystaven na devatenácti samostatných výstavách po celé republice. Palas přitom své první amatérské výstavy pořádal v rámci fotoklubu při Přerovských strojírnách.

Slavnostní vernisáž, kterou včera v podvečer uvedl Jindřich Štreit a Svatopluk Klesnil, se uskutečnila v olomoucké Galerii Patro a potrvá do 26. února. "Soubor Dobrý člověk ještě žije? má různorodou formu, obsahuje inscenované portréty s přímými pohledy do objektivu až po dokumentární momentky. Síla Palasova souboru je založena na kombinaci obsahu obrazu s výstižným doprovodným textem. Fotografie ukazují život takový, jaký je. Lidé na fotografiích projevují své radosti i starosti. Životní postoje, přání i sny. Řada portrétovaných se na fotografiích ocitá reálně nebo v jejich myšlenkách v těžkých chvílích, ale málokdy obsah fotografií působí bezvýchodně. Tímto lze najít spojitost mezi souborem a základními životními postoji fotografa," řekl kurátor výstavy Svatopluk Klesnil.
Jaromír Palas se narodil v roce 1945 v Tišnově. Fotografování se věnoval od dětství. Město Brno, kde se přemístil na Střední elektrotechnickou školu, mělo pro Palase zásadní význam. Začal chodit na výstavy výtvarného umění, hlavně na výstavy fotografií. V roce 1968 se rozhodl k emigraci. Pobýval ve Vídni a v Belgii, ale po roce se vrátil. Pracoval v Přerovských strojírnách, kde sedmnáct let navštěvoval fotoklub, v jehož rámci se organizovaly pravidelné výstavy amatérských fotografů. Stal se členem Svazu českých fotografů a vystudoval Institut výtvarné fotografie.

Kolem roku 1978 jej zaujaly knihy slovenského fotografa Martina Martinčeka, ve kterých jsou zobrazeni lidé v přirozeném prostředí, v dřevěných chalupách, na poli, v lese. Portréty byly doplněny básněmi Milana Rúfuse. Tyto knížky jej inspirovaly k vytvoření nového souboru portrétů doplněných texty výroků portrétovaných lidí. Postupem času téma úžeji vymezil většinou na osoby s pozitivním přístupem k životu. Tohle rozhodnutí chtěl vyjádřit v několika větách, které by charakterizovaly smysl souboru. "Zlí, sobečtí a cyničtí lidé se nebojí veřejně prosazovat své zájmy, protože okolí mlčky a netečně přihlíží. Tak se může zdát, že zla a sobeckosti je kolem nás mnoho, že je ho více než sil dobra. Proto si záměrně všímám té lepší stránky člověka, abych dokázal sobě i druhým, že dobrých lidí je mezi námi dostatek," říká Jaromír Palas.
Nejvíce energie vložil do souboru v osmdesátých letech, ale i po roce 1989 si našel dostatečný čas na fotografování svého záměru, kdy se často vracel k portrétovaným po delší době, aby znovu fotoaparátem zachytil vývoj jejich osudů. Jaromír Palas žije a pracuje v Přerově.