Téměř čtvrt roku museli lidé, kterým cestu zkřížilo přerovské vlakové nádraží, podstupovat kvůli rekonstrukci prvního nástupiště poněkud složitější proces. V hale si koupili jízdenku a pak museli obejít drážní budovu, aby se dostali k takzvanému jižnímu podchodu, kterým se dostali k dalším nástupištím. Nyní je po všem. První nástupiště je znovu otevřeno a cestující mohou využívat oba podchody, stejně jako tomu bylo před rekonstrukcí. Ohlédněme se za tím, co cestujícím na rekonstrukci vadilo nejvíce.

Nekonečné čekání aneb Větru, dešti ani sněhu neporučíš

Letošní zima byla bohužel vydatná a za okny to vypadá, že si nejspíš neužijeme ani slunečné jaro. Pokud jste v uplynulém čtvrtroce cestovali vlakem přes přerovské nádraží, je dosti pravděpodobné, že jste zažili podobnou situaci jako paní Věra Horká: "Cestuji vlakem každý den, takže jsem během těch tří měsíců zažila snad všechny druhy počasí. Asi nejsilnější zážitek mám ze dne, kdy foukal opravdu silný vítr a do toho pršelo. Tenkrát bohužel člověk nemohl jít čekat do vnitřní haly nebo do čekárny, protože by pak nestihl doběhnout na vlak, takže se všichni lidi nahrnuli do podchodu a vždy vyběhl jeden dobrovolník k informační tabuli a nahlásil nástupiště všech vlaků," prozrazuje cestující, která už dnešní déšť tráví ukrytá v teple čekárny.

Vlak bude zpožděn asi pět minut, upozorňujeme cestující, že délka zpoždění se může změnit

Tak toto hlášení zná stoprocentně každý, kdo alespoň občas jezdí vlakem. Někteří nad tím pouze mávnou rukou, jiným však i sebemenší zpoždění může pořádně znepříjemnit celý den. Situace se ukázala ještě vyhrocenější v okamžiku, kdy zpoždění hlásí snad všechny vlaky. Lidi se na malém prostoru pod informační cedulí kupí, čímž alespoň trochu nahrazují teplo čekárny, ale není si kam sednout, kde si vytáhnout knihu ani počítač k práci. Lidé stojí, mrznou a jsou naštvaní. A o to víc, když se po pěti minutách zpoždění navýší o dalších pět minut a za dalších pět minut zase o pět minut a tak dále, až u vašeho spoje bliká čtyřicítka a vy si vyčítáte, že jste do té čekárny přeci jen měl jít. Co si budeme nalhávat, vsedě, v teple a s párkem se vždy čeká mnohem lépe. "Jednou měl náš vlak zpoždění 10 minut, rozhodl jsem se, že nebudu mrznout venku a vyrazím do nádražní haly koupit si něco k snědku, jenomže než jsem tam došel, bylo zpoždění sníženo pouze na 5 minut. Řeknu vám, že jsem měl co dělat, abych vlak nezmeškal. A svačiny jsem se nedočkal," popisuje Pavel z Hulína druhou stranu mince.

Slunce svítí aneb Kdy a odkud mi to vlastně jede

Takže už si cestující postěžovali na nepřízeň počasí i zpoždění vlaků. Předpokládám, že jejich rozhořčení nebylo tak velké v dny, kdy bylo teplo a svítilo sluníčko. I z tohoto omylu jsem však byla vyvedena. Sice se letos slunko objevilo jen výjimečně, ale i tak čekající na spoj příliš nepotěšilo. Jelikož byla informační tabule s příjezdy a odjezdy umístěna na místě, kde se do ní slunce opíralo po celé odpoledne, bylo téměř nemožné najít na ní svůj spoj, nebo dokonce nástupiště, odkud by měl vlak odjet. Lidé situaci řešili různě. Někteří si počkali až na hlášení, jiní netrpělivě odběhli do haly. Ti vynalézavější čekali v podchodu a sledovali, u kterého nástupiště se spoj objeví. "Pro místní to nebyl zas takový problém. Horší to bylo pro cizince. Když jsem čekala na vlak, takoví starší německý pár, který chtěl jet do Prahy, pořád netrpělivě mžoural do tabule a stěžoval si, co to je. Českému hlášení nerozuměli a bohužel z tabule nedokázali vyčíst ani zpoždění ani nástupiště, zkrátka tam skutečně nebylo vidět nic," popsala studentka Petra Malá mířící do Olomouce.

Ať už jste se v následujících třech bodech našli, nebo ne. Můžete si být jisti, že na přerovském nádraží vám už nic podobného nehrozí. Čtyři roky trvající rekonstrukce přerovského železničního uzlu v těchto dnech konečně finišuje a cestující si za odměnu mohou v klidu a naplno vychutnat všechna čtyři nově zrekonstruovaná nástupiště. Přejeme příjemné čekání a šťastnou cestu.