Na kopci u hvězdárny křupe pod nohama bílý sníh, který se na slunci třpytí jako drahokamy. Fouká studený vítr a u vojenského opuštěného bunkru za kasárnami na Želatovské ulici je rušno. Sociální pracovníci, strážníci, hasiči a pracovníci Meopty uzavírají dveře bunkru, který po tři roky obývali sourozenci Semelovi spolu s Josefem Skřičkou. Nyní musela tato trojice spolu se svým čtyřnohým kamarádem vojenský bunkr opustit.

Tři roky se snažili pracovníci sociálně právního oddělení lidem bez domova pomoci. Veškerá snaha byla ale marná, odmítali si nejen vyzvednout podporu, ale i nabízenou pomoc v ubytovně Červeného kříže. A jak se vlastně ocitli na ulici? Před čtyřmi lety bydleli Semelovi Na Loučkách v Přerově, a protože byl byt v rukou soukromníka, museli oba sourozenci pobírající částečný důchod, z důvodu neplacení nájemného byt opustit. Sociální odbor jim nabídl možnost ubytování v azylovém zařízení Červeného kříže, marně. Spolu s Josefem Skřičkou se zdržovali různě po Přerově. Chvíli bydleli na ubytovně za chemičkou, nebo přespávali pod schody domů. Před třemi lety si nalezli útočiště v opuštěném vojenském bunkru za kasárnami.

"Opakovaně jsme jim nabízeli ubytování v azylovém zařízení Českého Červeného kříže, kam je několikrát převezli i strážníci městské policie. Pokaždé se ale vrátili zpět do bunkru. Před dvěma lety jsme zjistili, že je paní Semelová těhotná. Nabídli jsme jí Ubytovnu pro rodiče s dětmi, kde občas přespala, ale na druhý den její kroky vedly zpět do bunkru za bratrem a druhem," popsal peripetie s bezdomovci jeden ze sociálních pracovníků. V únoru, před dvěma lety se narodila tehdy třiatřicetileté Lence Semelové dcera Julie. "Dítě muselo být po porodu převezeno do brněnské fakultní nemocnice. Dnes je v kojeneckém ústavu v Olomouci. Oběma rodičům jsme se snažili pomoci vyřídit nejen sociální dávky, ale i zajistit ubytování. Vše ale odmítli," dodal sociální pracovník.

"Bydleli jsme tady tři roky. V bunkru jsme netopili, spali jsme pod duchnou. Oheň jsme dělali venku na poli. Vařili jsme si kafe, nebo polívku. Peníze jsme žádné neměli. Vybírali jsme popelnice a žili z toho, co nám dali lidi," řekla pětatřicetiletá žena a zpovzdálí pozorovala, jak pracovníci Meopty, kteří před nedávnem zjistili, že je bunkr majetkem jejich firmy, uzavírají a zavařují vstupní dveře, za kterými byl jejich domov - smetiště odpadu.
"Na ubytovnu nepůjdeme, tam s pejskem nemůžeme. On je nemocný a bez nás žrát nebude. Máme ho od malička a je na nás zvyklý," dodává žena. A co bude s Julinkou? "Já se jí nevzdám a ústav péče o dítě nám pomoci nechce. Sháníme s druhem bydlení. Telefonujeme z budek, ale marně. Sehnat nic nemůžeme. Nechceme se rozdělit," dodává žena, která ale na druhou stranu veškerou pomoc od sociálních pracovníků odmítá. Kde složí teď hlavu? Kdo ví?

fotogalerie >>