Jak folklorní soubor Haná vznikl?
Soubor už má 47 let. Byl založen při železničním učilišti v Olomouci v roce 1967. Fungoval při škole a chodila do něj i děvčata z okolních institucí. Existoval jako mládežnická organizace, mladí se scházeli, občas někam zašli a tak se udržoval folklor. Soubor založil pan Běhal. Byl folklorně aktivní, jeho stopa je vidět na více místech v okolí. Některé choreografie, které on učíval, se dochovaly dodnes, spousta souborů je má v repertoáru. Pak se to tak v čase střídalo, až teď jsem vedoucím já.

Vyrůstal jste Vy sám v prostředí nakloněném folkloru?
Dá se to říct. Moje maminka dělá Cukrle. Odmalička mě k folkloru vedla, řekl bych, že až násilím. (smích) S bráchou nám jednou oznámila, že nás přihlásila do folklorního souboru, protože nemáme žádný pohyb. Já jsem byl sedmileté děcko a byli jsme zděšení. Jenže jak začala první vystoupení a my si vychutnávali potlesk, začalo se mi to líbit. Navíc jsme dostávali omluvenky do školy, což bylo fajn. (smích) Pak jsem se do toho zažral, navíc když jsem začal chodit do toho dospělého souboru, byla tam parta super lidí, stala se z nás velká rodina. A teď to samozřejmě oceňuji a lituji, že mě ještě nevedla ke hře na nástroje, třeba housle by se mi hodily. (smích)

Jaká je pozice souboru mezi ostatními? Přece jen bych čekala, že folklor jako takový se udržuje spíše na vesnicích.
To máte samozřejmě pravdu. Tady to víceméně uměle zavádíme. Každopádně myslím si, že i ve městě to má své opodstatnění a lidi na to slyší čím dál víc. Děláme akce pro veřejnost, nejen pouze vystoupení, zaměřujeme se i na zvykosloví. Je o nás víc slyšet a je pravda, že město tím vcelku žije. Dřív tu nebylo vůbec nic. Navíc máme štěstí na lidi, bez nich a bez dobrých kontaktů to nejde. Ať už je to primáš a cimbálovka, dětský soubor Trávníček, muzikanti z Litovle, se kterými spolupracujeme, to jsou lidi naladění na stejnou vlnu, potom se folklor dělá snadno.

Kolik členů má stávající folklorní soubor a jak často se scházíte?
To je různé. Vždycky uvádím, že je nás kolem dvaceti. Ale na vystoupení vystupují klasicky čtyři páry, někdy i šest. Nikdy nevystupují všichni najednou. Scházíme se jedenkrát týdně, pracovní povinnosti nám to bohužel neumožňují více. Je to žalostně málo, co si budeme povídat. Na druhou stranu když se choreografiím věnujete ty dvě hodinky jednou týdně fakt naplno, jde to.

Funguje v souboru to, že malé děti chodí nejprve do Trávníčku, poté přejdou do toho hlavního? Nebo je spíše Trávníček často konečnou stanicí?
No, byli bychom rádi, aby to tak fungovalo, jenže bohužel ty děti mají také pubertu. V určitý čas se prostě jejich láska k folkloru zastaví a nic s tím neuděláte, mají jiné zájmy. Je těžké na to navazovat. V současnosti máme mladé slečny, doufáme, že se udrží. Nemůžeme k tomu nikoho nutit násilím. Je jasné, že třeba na Slovácku nebo na Valašsku je vztah k folkloru jiný, tady ta naše Haná je trochu v závěsu. Na druhou stranu nás těší, že i Hanáci se snaží konkurovat, v poslední době je vidět i více mladých, a to je dobře.

Jakých akcí se soubor účastní?
Máme pár stěžejních akcí, které se opakují. Třeba bych rád vyzdvihl výbornou spolupráci se Štěpánovem, tam vystupujeme na hodech, další tradicí je samozřejmě festival. Jinak si nás objednávají obvykle na hody, vesnické slavnosti, ale vystupovali jsme i v domově důchodců. Jezdíme také na přehlídky, třeba do Prostějova, do Velké Bystřice na slavnosti kroje, ale vystupovali jsme i v Polsku.

Jak dlouho trvá natrénování choreografie na vystoupení?
To je různé. Kdysi jsem celou choreografii vymyslel cestou na soustředění, za jedno odpoledne se to natrénovalo a bylo hotovo. Ale třeba teď už vymýšlím dost složitou věc a to už se táhne asi dva roky. Nejde to vymyslet u stolu. I když já si nejdřív myslím, že to jde, jenže pak se zjistí, že to prostě není možné zrealizovat. (smích) Ale funguje to takhle: já něco vymyslím, pak to zkoušíme, zjistíme, že to nejde, tak to vymyslíme jinak, trénujeme to, půlka lidí na zkoušce není, na dalším tréninku už nevíme, jak to bylo, tak to lepíme, mezitím je zase jiné vystoupení. Jenže teď už to bude před cílem. Jsou to extra těžké věci a já trvám na tom, že to musí být nacvičené dobře, aby tam byl ten výraz, aby to mělo hanáckou pohodu, takže to chce čas.

Loňský ročník folklorního festivalu V zámku a podzámčí soutěží o Cenu Olomouckého kraje. Mohl byste prozradit plány na ten letošní ročník? Už víte, v jakém duchu se ponese?
Letošní ročník se ponese v duchu muzikantů. Bude se točit kolem nich, děcka budou mít muzikantské hry, to bude hezké, dospěláci taky připravují něco v tom duchu. V pátek večer bude Šumař na střeše, to se odehraje v noci na hradbách. Do toho bude mít ještě vystoupení taneční skupina Rut z Prostějova, kam rovněž chodím. Předvedeme židovské tance, které se do festivalu zakomponují. Také se můžete těšit na hanáckou operu Jora a Manda, večer bude posezení při muzice.

Kdybyste měl říct několik důvodů, proč by lidé měli podpořit folklorní festival v hlasování o Cenu Olomouckého kraje, jaké by to byly?
Festival už má tradici, nic podobného ve městě není. Jako propagace Přerova je to výborná věc, protože o tom se píše, o tom se mluví. Navíc soubory k nám rády jezdí, líbí se jim tu, takže festival propagují dál i po té folklorní linii. Naše úsilí by jistě zasluhovalo ocenění, nemyslíte?