Kinosál ve Velkém Týnci byl ve čtvrtek narván k prasknutí. Velký počin se povedl místním nadšencům, když dokázali spojit čtyři fotbalové trenérské osobnosti a pozvali je na besedu. Do obce nedaleko Olomouce tak přijeli o fotbale a trenérském řemesle podebatovat bývalý kouč české reprezentace, olomoucký rodák Karel Brückner, od nového roku současný kouč české reprezentace Pavel Vrba (rodák z Přerova), bývalý kouč Sigmy Olomouc a mnoha dalších ligových celků Petr Uličný (rodák z Kroměříže) a současný lodivod ligového Znojma a taktéž bývalý kouč Sigmy Leoš Kalvoda (další rodilý Přerovák). V takové společnosti se prostě nedalo nebavit. Na závěr vše zhodnotil Karel Brückner. "Je to jakýsi hanácký rodokmen fotbalový. Já jsem trénoval Petra Uličného, Petr Uličný Pavla Vrbu, Pavel Vrba je u reprezentace, akorát vlastně Leoš nám do toho nějak zatím nezapadl."

Jak se podařilo Velkému Týnci takovou společnost sezvat? Vysvětlil to před startem besedy jeden z moderátorů a starosta Velkého Týnce Petr Hanuška. "Může za to jeden člověk. Je to trenér, který chodí do Velkého Týnce někdy do restaurace a na kulturní akce. A když přijde, s každým se zná, baví celou společnost. Ano, tušíte správně, je to Petr John Uličný. Ten pomohl přesvědčit Karla Brücknera, k čemuž přispěla i účast současné trenérské hvězdy Pavla Vrby a jako čtvrtého zase domluvil Petr Hořava (kdysi masér Sigmy, pozn. red.) Leoše Kalvodu."
Pak začaly dvě hodiny zajímavého, často velmi zábavného trenérského rozjímání. My Vám přineseme část rozhovoru, ve kterém jsou z různých fotbalových i společenský témat zpovídání pánové Karel Brückner (dále K.B.), Petr John Uličný (P.J.U.), Pavel Vrba (P.V.) a Leoš Kalvoda (L.K.).

Pánové trenéři, začněme aktuálním nefotbalovým tématem adventu. Jak jej prožíváte?
P.J.U.: Snažím se pod vedením manželky nakoupit dárky, radost vnoučat je to nejhehzčí. Koupil jsem už dva kapry.
K.B.:O mě se ví, že svátky nějak neprožívám. Nechodil jsem ani do prvomájového průvodu. Takže budu vstávat jako každý den, až mě manželka probudí a řekne mi, abych vytáhnul rolety.
P.V.: Pro mě je to hlavně o návštěvě rodiny a známých, které jsem půl roku neviděl.
L.K.: Okna mám umytý. Manželku na besedě nemám. Ta moje mi řekla, že je na ty naše kydy o fotbalu zvyklá...

Jak jednotliví trenéři hlídali nebo hlídají hráče mezi svátky? Zda dodržují váhu, životosprávu?
L.K.: Jak říkával Karel vždy na začátku přípravy. "Začneme zostra"
P.V.: Já jsem nikoho nemusel kontrolovat, ani Horvátha. Jediný, kdo měl nadváhu v Plzni, jsem byl vždy já...
K.B.: Nikde jsem nikdy nejezdil. Neměl jsem žádný sazebník pokut. O jedinou pokutu mě kdysi Lauda prosil, protože před tréninkem hrál karty. Tak mě usmlouval na patnáctset.
P.J.U.: Ale Karle, já si pamatuju, jak jsem přišel do Sigmy v roce 1977, byli jsme kdesi na soustředění, pili jsme večer džus a tys nám tam tu vodku odhalil. Tehdy to bylo, myslím, za dvě stě korun.

Jak byste sami na sebe pohlíželi jako trenéři?
P.J.U.: Byl bych ten největší darebák. Dnes hráči drží životosprávu, mají regeneraci a mohou hrát do 37 let. Jsou to profíci. Já jsem měl jednou průšvih, byl jsem vedle fotbalu zaměstnán v Sigmě. Byl jsem snad "nástěnkář" a po jedné akci jsem ráno nepřišel do práce. Ale nástěnku jsem udělal odpoledne a potkal mě tehdejší ředitel a říkal: "Teda soudruhu Uličný, vy chodíte do práce i odpoledne, to jste mě potěšil."
K.B.: Jako hráči mi vytýkali, že jsem byl málo ambiciózní. Málo se ví, že jsem třeba hrál i jeden zápas za Slavii Praha, chtěli mě, ale já jsem tam nějak nechtěl. Tehdy nebyly ty rozdíly tak velké, i když jsme hráli nižší soutěž. I jako trenéra mě pak Milan Máčala přesvědčil, abych začal dělat trenérskou třídu. Ale zpět k otázce, zase jako já jsem byl dobrý hráč, takže bych se sám sobě určitě hodil.
P.V.: V Havířově byl přísný trenér (Petr Uličný, pozn. red.). Kdo zlobil, musel na šachtu. Dřív se více bránilo a já byl vyloženě pes obranář. Dnes bych sám sebe nestavěl. Ale když tady pan Brückner říká, že se má rád, tak si vlastně uvědomuju, že jsem byl také skvělý fotbalista.
L.K.: Já jsem mě vše na pracovitosti založené. Taky jsem nebyl bůhvíjaký talent. Petr Hořava vždycky vzpomíná, jak jsem z Přerova dojel ve staré oktávce a měl tepláky s gumičkama přes chodidla.

A jak se trenéři dostali ke své pozdější práci koučů?
P.V.: Jak to fotbalisté mívají, tak jsem chtěl pracovat ve fotbale. V Baníku Ostrava mi nabídli trenéra žáků a postupně jsem došel až k mužům. Takže jsem si cestu postupně ušlapával.
P.J.U.: Karel Brückner chtěl Guardiolu a Mourinha a dostal Uličnýho s Kalvodou.
K.B.: Vy jste se mi nabízeli i k reprezentaci, ale říkal jsem vám, že asistentům dávám jen pět tisíc měsíčně, a nechtěli jste přenášet klobouky.
L.K.: V roce 1995 jsem byl asistentem Karla Brücknera v Sigmě, hráli jsme poháry a vypadli s Krakovem. Pak jsem trénoval áčko, byli jsme třetí v lize a hráli Uefu nebo Intertoto s Vigou či Udine.

Zajímavá je i zkušenost všech vás trenérů se slovenským fotbalem...
P.J.U.: Ano, Pavel a Leoš mají titul se Žilinou, Karel byl druhej, akorát já jsem zapomněl vystoupit z vlaku, přejel jsem až do Ružomberoku a byl jsem čtvrtý...

Nešlo nezavzpomínat na parádní éru Sigmy Olomouc z devadesátých let. Jak na to legandární kouč vzpomíná?
K.B.: S přestávkami jsem v Olomouci trénoval 15 let. Měli jsme úzký kádr, byli tady velcí hráči, Hapal, Látal, Bokij, Kotůlek, Maroši, Kerbr.

A co říká Karel Brückner na současnost Sigmy v Gambrinus lize?
K.B.: Cíl asi nesplní. Konkurence je trochu větší, než čekali a jsou na tom hůře, než si asi sami mysleli.

Mohou hráči v tuzemsku stále konkurovat světové špičce?
K.B.: To je otázka tak na čtyři hodiny, máme čas? Je to o práci. Hráči se vychovávají mezi 15-20 lety. Pořád slyším, že se to posunuje, že už ve školce by měli mít hráči návyky. Když to rozvedu, tak vlastně za kvalitu našich fotbalistů mohou rodičky. Když bych šel ještě dál, tak to už nemůžu, jsou tady i děti.

Další dotaz mířil na Pavla Vrbu. Má současná Viktorka svůj strop?
P.V.: Určitě by mohla najít vhodné rodičky (smích). Pro mě byla před léty výhoda, že byla Plzeň v bodu nula. Tehdejší majitel pan Kříž koupil šest nechtěných hráčů ze Sparty, doplnili jsme je a dokázali s týmem něco udělat. Ale určitě může pokračovat v dobrých výkonech.
P.J.U.: Tys měl štěstí. Mě z Plzně v roce 1998 vyhodili, kdybych přišel o deset let později, tak jsem dnes jinde.

A jak je to tedy se souboji s velkokluby?
P.V.: Poprvé jsem souhlasil s novináři, že náš výkon na Bayernu byl propadák. Prostě jsme to tam nezvládli, ale doma jsme zahráli dobře a nakoplo nás to k postupu do Evropské ligy. Porazili jsme CSKA, které má rozpočet 5 miliard, my jen 140 miliónů.
L.K.:My dvacet. Když to srovnám se Sigmou, tak to je fabrika, my jsme ve Znojmě čtyři. Já dělám kromě trenéra i účetního.

Dalším tématem byla Gambrinus liga. Je dost kvalitní ligou?
L.K.: Myslím, že Liga mistrů a Evropská liga ukázaly, že se v nich naše kluby neztratí. V tabulce je rozdíl mezi horní a spodní polovinou, ale kvalita tam je.
P.V.: Před pěti lety jsme si vytyčili, že bychom chtěli dosáhnout kvalitou belgické či holandské kluby. Když se podíváme na koeficient z poslední doby, máme tam více bodů než oni. Padá více branek pro diváky a na podzim jich přišlo zase více než vloni.
K.B.: Plzeň i Liberec rozhodně patří v výborným evropským klubům. I Sparta by tam byla nebýt zaškobrtnutí se Švédy. Liga šla nahoru. Dívám se i na jiné země a tam zdaleka není tak dobrá, i když jsou samozřejmě rozdíly v zápasech. My se pořád zbytečně podceňujeme, že jsme malí a slabí.
P.J.U.: Jak spolukomentuju duely na televizi Fanda, kde vídávám i tu Borhyovou. Tak vždycky zapomenu, kdo s kým hraje. Naše liga je hodně vyrovnaná. I týmy zespodu mohou porazit Plzeň nebo Spartu, protože se na ně chtějí vytáhnout, a to je dobře.

Petře a jak je to prosím s tou Borhyovou?
L.K.: Je v jiným stavu.
P.J.U.: Je to krásný děvčátko, když jsem o ní říkal, že je "kocór", tak se urazila. Tak jsem musel poprosit manželku, aby jí vysvětlila, že se tak u nás říká, krásným holkám.

Pane Brücknere zavzpomínejte na Vaše léta u kormidla národního týmu...
K.B.: Základ byly ty dvě jedeadvacítky. Ročníky 77, 78, 79, a 80 byly nesmírně silné. Nevím čím to bylo, jestli ostatní týmy takové štěstí jako my neměly. Vlastně jsme pak udělali to, že jsme dali šest starších hráčů (Kollera, Nedvěda, Poborského, Galáska, Šmicra a Bolfa) k těm mladým. Byla to ta nejkrásnější práce, přeji to nyní i Pavlovi.

Pavel Vrba byl podle očekávání konfrontován s dotazem, jak se cítí na pozici spasitele české reprezentace?
P.V.: Chci se obklopit dobrými lidmi, kterým budu důvěřovat. To je základ. Až na jednoho už jsem domluven. Nebudu měnit sebe. Budu chtít hrát to, s čím jsem uspěl v Plzni. Věřím, že i s hráči z tuzemské ligy, nejen ze zahraničí, jsme schopní hrát dobrý fotbal.

A je tím posledním spolupracovníkem, na kterého čekáte, Karel Brückner?
P.V.: Už jsem to taky četl. Ale řeknu vám to, až se s tím konkrétním člověkem domluvím.

Pane Brücknere, kdybyste byl osloven, vezmete nabídku?
K.B.: Pane redaktore, kdyby neexistuje...To jsou Staré pověsti české. Skočil Šemík přes Vltavu?
P.J.U.: Ano.

A zabýváte se tou nabídkou pane Brücknere?
K.B.: Musel bych se zrestartovat, první se to ale dozví na patřičným místech. I když manželka mi říkala, že ta pozice oponenta, že by mi seděla.

Jakou nejhloupější otázku od novinářů dostáváte?
K.B.: Budete hrát na jednoho nebo na dva útočníky? A řeknete nám sestavu? Ne, po 850té...
P.V.: Taky jsme dali v lize nejvíce branek i s jedním útočníkem.
L.K.: I ve Znojmě hrajeme na čtyři útočníky. Kdo tomu trochu rozumí, tak se neptá...