Fotografie, ze kterých se vám v očích zalesknou slzy. Na snímcích vidíme osobní a rodinné příběhy, které nepotřebují komentáře. Okamžiky krásné i těžké. Mísí se v nich smutek a beznaděj, ale k vidění jsou i takové, ze kterých čiší láska a naděje a které vykouzlí drobný úsměv na rtech. Velkoformátové snímky olomoucké fotografky Aleny Skřipské přibližují návštěvníkům prostředí malých pacientů z hemato-onkologického oddělení Fakultní nemocnice Olomouc.

Hlavním jmenovatelem výstavy je téma, se kterým se v galerii příliš nesetkáváme, ve společnosti je však bohužel časté. Rakovina, zvlášť rakovina u dětí, je větší než jen velkou výzvou. Nejen pro lékaře, děti a rodiče, ale je výzvou pro celou společnost. Galerie města Přerova bude téměř po celý měsíc vystavovat fotografie doplněné o texty Martina Nawratha. "Jsem ráda, že se k nám tento projekt dostal. Ač je téma velmi těžké a citově náročné, tak samozřejmě velmi potřebné pro to, abychom pomohli. A městská galerie tímto krokem vůbec poprvé přispívá k jakési charitativní činnosti," uvedla vedoucí galerie Lada Galová. Samotný výstavní projekt přivezl do Přerova Pavel Novák, který krátce po čtvrteční vernisáži pořádal akustický koncert v Letní divadelní scéně. V rámci koncertu předal Sdružení Šance, jež pomáhá onkologicky nemocným dětem a se kterým již několik let spolupracuje, šek přesahující částku 111 tisíc korun.

"Před třemi lety jsem v olomoucké nemocnici při čekání náhodně narazil na fotografie onkologicky nemocných dětí a ty mě naprosto ohromily. Vůbec se mi o výstavě nemluví lehce, myslím si, že je to silný zážitek. Je to život, v té výstavě vidíte naprosto všechno. Smutek, láska, radost, naděje i beznaděj. Okamžitě jsem Dětské klinice vyjádřil svůj obdiv a nabídl Sdružení Šance pomocnou ruku. Za ty roky jsme společně uspořádali spoustu projektů pro děti a doufám, že jich ještě hodně uspořádáme," sdělil k výstavě Pavel Novák a v rámci vernisáže premiérově zazpíval svou novou píseň Ruce. Název písně odkazuje právě k pomoci, protože můžete podat pomocnou ruku nebo vyslyšet touhu někoho, abyste mu ji podali.

I samotná autorka fotografií těžko hledala slova, kterými by popsala výstavní snímky. "Těžko se o tom mluví, kde se bere vnitřní síla v tomto prostředí, v těchto situacích. Když vidíte bezmoc mamin, otců, babiček, koneckonců i personálu, který je naprosto úžasný. Pořizování těchto snímků dá člověku opravdu hodně zabrat. V situaci, kdy maminka pláče, tak nejde neplakat. Když jsou rodiče šťastní, tak prožívám to štěstí s nimi. Zkrátka emocím se při takové práci člověk zdaleka neubrání," popisuje Alena Skřipská. Fotografie budou v městské galerii k vidění do 25. června. Snímky nemohou pomoci těm, které na nich vidíme. Mohou ale přizvat nás všechny ke chvíli zamyšlení a pomoci. Protože právě pomocná ruka je ta, kterou malí pacienti potřebují nejvíce.