Pro většinu z nás je druhá světová válka už historickou událostí a známe ji pouze zprostředkovaně z hodin dějepisu. Nový dokument Přerov a jeho válka ukazuje tři dojemné příběhy z Přerovska, které se ve škole zpravidla nedozvíme. Každý z nás někdy slyšel o Deníku Anny Frankové a vypálení Lidic a Ležáků, přijďte si poslechnout něco o deníku mladého židovského chlapce Otty Wolfa, který se se svou rodinou tři roky ukrýval v tršickém lesíku, nebo o drastickém masakru německých dětí na kopci u Horní Moštěnice. Příležitost máte kromě pondělí každý den v 11:00 a 16:00 v Galerii města Přerova.

Nový dokument měl premiéru ve středu v 9:00 v kině Hvězda, kdy jej realizační tým představil s mírnými obavami publiku z devátých tříd několika přerovských základních škol. Ukázalo se, že obavy rozhodně nebyly na místě. "Děti film zaujal, svěřily se, že není nudný jako jiné dokumenty, a je zpracován velmi poutavě, dobře zvolen byl podle přítomných také hlas komentátora," uvedl tiskový mluvčí přerovské radnice Bohuslav Přidal, který film uvedl v 11:00 znovu, tentokrát v Galerii města Přerova pro přerovské pamětníky. Ti o filmu vedli rozsáhlou diskuzi.

Tvůrci filmu se v třicetiminutovém dokumentu snaží poukázat na tři válečné příběhy, které spojuje nejen to, že se odehrály na místech nám dobře známých, ale také to, že se nejedná o heroické hrdiny, kteří by padli na frontě, ale jde o obyčejné lidi, kterým životem prošla válka, a to v podstatě pár dní před svým koncem. "Všechny příběhy jsme už filmově zpracovali zvlášť, nyní jsme se rozhodli, že je spojíme dohromady tak, aby vynikly styčné body všech příběhů, Jakási totální absurdita doby. Příběhy jsou vybrány a zpracovány tak, aby u diváků vyvolaly emoce i pocity sounáležitosti. V těchto "malých přerovských příbězích" se navíc zrcadlí osudy lidí z celé Evropy – Židů, ruských kozáků, německé armády, ruských partyzánů i karpatských Němců," shrnul dramaturg dokumentu Theodor Mojžíš.

Prvním příběhem je osud židovské rodiny Wolfových, která odmítla několikrát nasednout do transportu a rozhodla se, že válku přežije ukrytá v lese u Tršic. Kvůli pomoci místních obyvatel, kteří ji nejen neprozradili, ale dokonce je pravidelně zásobovali jídlem, se to téměř podařilo. Patnáctiletý syn Otto Wolf navíc přesně zaznamenával všechny podrobnosti jejich tříletého pobytu, včetně svých pocitů, ale třeba také zaznamenával aktuální počasí. Ten však bohužel válku nepřežil. V dubnu roku 1945, tedy těsně před koncem války, se odvážil jít do vesnice, kde ho chytli Němci a spolu s dalšími dvěma desítkami mužů se stal obětí Zákřovské tragédie. Při mučení však nepřiznal, kde se nachází zbytek jeho rodiny, a zachránil jim tak život. Příbuzní se o smrti Otty dozvídají až po válce.

Dojemný příběh s židovskou tématikou střídá jiný. Přestože jsou dosti odlišné, mají hodně společného. Píše se 1. května 1945 a přerovští obyvatelé se z městského rozhlasu dozvídají informaci o konci války. Spontánně začínají vyvěšovat československé vlajky a pokouší se odzbrojovat příslušníky německé armády a policie. Bohužel v průběhu odpoledne se k nim dostává nemilá informace, že šlo pouze o omyl a válka dále trvá. Povstalcům, kteří se zapojili do ozbrojených střetů, se většinou podařilo uprchnout nebo ukrýt. Jednadvacet z nich však bylo zatčeno a popraveno 2. května 1945 v Olomouci-Lazcích, necelý týden před koncem války.

Třetí příběh plný krve se dokonce odehrál až po konci války. "18. června 1945 stál na přerovském nádraží vojenský transport, v němž se vraceli bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru z pražské vojenské přehlídky. Téhož dne kolem poledne dorazil na nádraží jiný transport, v němž bylo šest vagónů s karpatskými Němci, kteří se vraceli do svých domovů na středním Slovensku. Tito Němci (ale i Maďaři a Slováci) byli ze Slovenska v prosinci roku 1944 z příkazu německých úřadů evakuováni do severozápadních Čech a nyní se vraceli domů. Shodou okolností se mezi vojáky nacházeli slovenští příslušníci 17. pluku původem ze Spiše, kteří některé repatrianty znali. Upozornili ostatní, že jde o lidi, kteří se zejména v době Slovenského národního povstání měli nějak provinit," ozývá se do zaplněného sálu z dokumentu. Ani tento příběh nemá šťastný konec. "V dějinách je znám pod názvem Masakr na Švédských šancích, který proběhl u Horní Moštěnice na návrší Švédské šance v noci z 18. na 19. června 1945. Příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky (bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru) vedení poručíkem Karolem Pazúrem a osvětovým důstojníkem Bedřichem Smzde zmasakrovali 265 lidí. Povraždění byli hlavně Karpatští Němci a Maďaři, bylo však mezi nimi i několik Slováků. Naprostou většinu povražděných tvořily ženy a děti," popisuje tragédii historik.

Pamětníci připomněli, že téma druhé světové války by se mělo mladým generacím stále připomínat. "Musím tvůrce velmi pochválit, film mě velmi zaujal a doporučuji všem přerovským občanům, aby se na něj zašli podívat. Určitě bych jej rozšířil po školách v Olomouckém kraji. Ony se sice děti ve škole o válce učí, ale spíš se učí nazpaměť data nejdůležitějších bitev a spousty jmen, která jsou mnohdy zbytečná. Tento dokument jim zprostředkuje celou tu absurditu i pocity beznaděje. Možná si mnohem lépe uvědomí, jaké to bylo žít za války a jaké mají štěstí, že se narodili až do této doby," uzavřel jeden z pamětníků.