Jak dlouho se věnujete fitness?
Už to bude čtrnáct let, i s pauzou v rámci rodičovských povinností, která trvala rok a půl. Ale předtím jsem dělala deset let gymnastiku, takže jsem vlastně na fitness plynule ze dne na den navázala. V rámci gymnastiky jsme jednou týdně chodily s kamarádkou do posilovny, kde nás pan Šejba lanařil k fitness. Jenže dělat oba sporty byla blbost. Tak jsem se rozhodla pro fitness, tady zúročím tu dřinu z gymnastiky, ale dá se říct, že víc v klidu, po svém.

Jakých úspěchů si Vy sama nejvíc ceníte?
Jee, tak to je těžká otázka. Ono je jich totiž strašně moc :) Dá se říct, že přišly hned, jak jsem začala závodit. Když bych měla jmenovat, tak jsem několikanásobná mistryně České republiky ve fitness classic, také několikanásobná mistryně Evropy a světa v této disciplíně. Ale když bych měla jmenovat konkrétní závody, beru to spíše pocitově, tedy podle toho, co ta soutěž ve mně zanechala. Velmi silný byl hned druhý rok, co jsem závodila. Tehdy jsem vyhrála mistrovství republiky jak v kategorii juniorek, tak v kategorii žen, to byl ohromný úspěch. To bylo moc fajn :) Dále ve mně zůstává i první titul mistryně světa v juniorském věku, který přišel až v posledním možném roce, kdy jsem ještě mohla závodit v této kategorii.

Tak to byla opravdu krásná rozlučka s juniorkami, že?
Byl to úžasný pocit. Do té doby jsem totiž měla na kontě x druhých míst jak z Evropy, tak ze světa. Tehdy se to konečně podařilo.

Jaký další úspěch považujete za klíčový ve Vaší neskutečně bohaté sportovní kariéře?
No, řekla bych, že asi Miss & Mr. Fitness z roku 2009, což byla mezinárodní soutěž, která se konávala vždycky v Praze. Tehdy to byl její poslední ročník a já jsem vyhrála. Z toho mám úžasný pocit. A před dvěma lety jsem začala závodit v kategorii párů a s partnerem jsme na soutěži Natural Olympia, což je něco jako olympijské hry v tomto sportu, vyhráli. To je můj poslední nejsilnější zážitek.

Jak probíhá soutěž v kategorii fitness?
Fitness se skládá jednak ze sestavy, jednak z postavy, kdy se řeší symetrie. Hodnotí vás panel rozhodčích. Standardně je pět porotců, někdy i více, ale vždy lichý počet. A jsou dána pravidla, podle kterých mají hodnotit. Ale upřímně, jakmile to není na góly nebo na body, vždycky to bude subjektivní. Takže občas zde převažují i faktory, které se sportem nemají co dělat. Ale člověk to musí brát, jak to je. Sice se naštve, ale jede se dál, protože jinak to nejde. Máte to jednou ráda, tak to musíte hodit za hlavu a věříte na nějakou spravedlnost, že se to tomu člověku jednou vrátí, a závodíte dál. Nezměníte to. Já dělám sport, tak toto nechci řešit. Lidi jsou obecně hnusní a neváží si sami sebe, ani sportovců.

Zažila jste za Vaši kariéru nějaký okamžik, kdy jste si i Vy připadala nespravedlivě ohodnocená?
Za těch čtrnáct let, co to dělám, těch okamžiků bylo spoustu. Kolikrát se na mistrovství světa nebo Evropy musíte nominovat, tak probíhají nominace před panelem trenérů v rámci reprezentace, výsledek moc neovlivníte. Můj trenér mi říká, že člověk musí být tak dobrý, že i když ho někdo škrábne, tak mu neublíží, a tím se řídím. Je to jenom sport, nejde o život.

Trénujete s panem Šejbou celých čtrnáct let?
Ano. Dá se říct, že tady ve Fitness AVE je to moje druhá rodina. Pan Šejba je v roli trenéra, přítele, psychologa, poradce. Vždyť ho znám půl života! Je super, že včas vycítil, že si stejně budu dělat všechno po svém, já to mám tak nastavené odmala :) Tak mi předává informace, já si je sama zpracovávám a dělám si věci po svém. V gymnastice to nešlo. Takže fitness mi vyhovuje víc :)

Jak vypadá Váš trénink? A liší se nějak příprava přes zimu od tréninků v sezoně?
No, řekla bych, že se liší hlavně co do četnosti a intenzity. Tři týdny před závody trénuji pětkrát až šestkrát týdně. Sezona nám začíná v červnu a jedu v kuse až do konce listopadu, takže prostor na nějaké lenošení fakt nemám. Teď přes zimu v rámci toho udržování trénuju tak třikrát, někdy čtyřikrát týdně. Taky hodně záleží na tom, jak se cítím a jak si tělo potřebuje odpočinout. Klasicky v posilovně neposiluju už tak pět let, cvičím hlavně s váhou vlastního těla. Potřebuju mít jak sílu, tak i výdrž. Takže tělo trénuju tak širokospektrálně – třeba plavu, běhám, jednou týdně dělám gymnastiku. Hodně také cvičím na nestabilních plochách.

Jak dlouho trvá Váš trénink?
Momentálně to mám nastavené tak, že cvičím půl hodiny denně třikrát až čtyřikrát týdně. Já vím, že to možná zní trochu směšně, ale je to tak. Spousta lidí se tomu diví. Jinak tak hodinu. Ale víc to stejně nemá smysl, není to totiž o kvantitě, ale hlavně o kvalitě. Kdybych trénovala víc, tak už dneska nezávodím, tělo by bylo úplně zničené. Ale musím říct, že samozřejmě je to také o stravě.

Říkáte, že také hodně záleží na stravě. Takže si hodně hlídáte, co jíte?
No, to bych zase neřekla. Jíst se má všechno. Ale vždycky je to o množství. Člověk musí vědět, kdy co jíst a kolik toho může sníst. Takže pokud si dáte něco, co není úplně zdravé, ale uděláte to třeba jen občas, to tělo to nepozná. Vždycky jde o tu pravidelnost. Takže pokud nehřešíte nijak pravidelně, je to v pohodě :) Jasně že přemýšlím nad tím, co jím. Nemůžu si dát po tréninku tabulku čokolády, ale čokoládu jinak mám ráda. Před soutěžemi třeba omezím jednoduché cukry, ale o víkendu si je třeba taky dám. Mám ráda vlastně úplně všechno, takže občas si dám i brambůrky. Ale nemůže to být pravidelně.

Změnilo nějak mateřství Váš přístup k životu a Vaší sportovní kariéře?
Musím říct, že jsem si vždycky myslela, že až budu mít dítě, skončím se závoděním. Ale nejde to. Je fakt, že během těhotenství jsem nic nedělala, necvičila jsem, jen jsem si zašla zaplavat. Prostě jsem odpočívala a užívala jsem si to. Stejně i půl roku poté, co se Kuba narodil. Pak jsem přestala kojit a začla jsem se víc hýbat, chybělo mi to. A protože nebyl problém brát si synka s sebou do fitka, bylo vystaráno. Po soutěžení by se mi stýskalo, já jsem zkrátka soutěživý typ a s tím nic neuděláte :) Myslím si, že Kubu nijak neomezuju. Každý, ať si vychovává děti, jak sám chce. Když někomu vyhovuje mít dítě za střed veškerého zájmu, tak ať to tak má, ale já jsem jiná. Zastávám názor, že žádnému dítěti neškodí, když i jeho rodiče mají vlastní zájmy, na které se s příchodem potomka nevykašlou.