Reklama

Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána, venku je 13.2 °C

Kdyby všechno mělo být dávno vymyšlený a blbý, tak je to aspoň moje, říká Dan Bárta

Rozhovory

18.2.2014

Autor: Zuzana Doleželová

Včera večer rozezněl Městský dům zpěv Dana Bárty. Zpěvák, který má doma celou letku zlatých andělů, se svou kapelou Illustratosphere pokračuje přerovským koncertem v úspěšném turné k desce Maratonika, která vyšla na podzim. S Danem Bártou jsme si povídali o tom, jak deska vznikala, o jeho práci, o tom, jak relaxuje, ale také o tom, jak vystavil svoje tělo v Kytici.

medailon

Dan Bárta

14. 12. 1969

Je český zpěvák, textař a fotograf. Do podvědomí posluchačů se zapsal mimo jiné díky skupinám Alice, Die el. Eleffant!?, Sexy Dancers, J.A.R. nebo díky jazzovému projektu Illustratosphere. V devadesátých letech zpíval také v muzikálech Jesus Christ Superstar a Evita a také se účastnil na projektu kytaristy Jiřího Urbana a basisty Zdeňka Kuba z Arakainu - Project KAIN z roku 1999. Je držitelem několika cen Akademie české populární hudby, v roce 2006 se umístil třetí v anketě Český slavík. Hrál také v několika filmech. Nejznámější zůstává asi role vodníka ve filmu Kytice režiséra F. A. Brabce z roku 2000. Nyní vydal po pěti letech desku s názvem Maratonika.
Loni jste vydal novou desku. Můžete popsat, jak se rodila? Jak byste ji charakterizoval?
S přípravou desky jsme začali celkem dost rychle. Pár skladeb jsme měli hotových, pak jsme další dodělávali a potom se začalo natáčet. Natáčení trvalo zhruba dva měsíce, tak bych řekl, že se nerodila nijak těžce. V zásadě jsme cítili, že novou desku už potřebujeme. To, co je na celý desce zásadní a co je zároveň změnou, je to, že se vyměnila sestava. Přišel Míra Chyška na kytaru, což je pro mě dost důležitá změna sama o sobě. Odešel naopak Jarda Friedl a Standa Mácha, což jsou další dvě změny. Takže jsme vlastně hledali zvuk a ta první deska po těch letech je dejme tomu taková potkávací. Teď se uvidí, co budeme dělat společně dál.

Na podzim jste se vydali na turné, teď po novém roce pokračujete prvním koncertem u nás v Přerově. Jak byste turné zatím zhodnotil?
Když jsme hráli na konci roku, lidí přišlo dost. My jsme si zahráli, lidi na nový věci reagovali, řekl bych, dobře. My jsme našli cestu, která nás baví, takže můžu říct, že to zatím vychází skvěle. Jasně, kdyby přišlo desetkrát tolik lidí, koncertů bylo desetkrát tolik a my prodali desetkrát tolik desek za desetinásobnou cenu, tak by to bylo ještě radostnější (smích). Ale bylo to moc fajn a my jsme si zahráli, takže super.

Jste v Přerově poprvé, nebo jste tu už vystupoval?
Pokud si pamatuju, tak jsem tu hrál několikrát. Naposledy přímo tady v sále na nějakým jazzovým festivalu, dokonce to snad bylo předloni. Hráli tady Steve Swallow a Carla Bley jako headlineři večera. Byla to super experimentální tvorba, řekl bych intimní a hodně křehká.

Lidé Vás znají i díky filmu Snowboarďáci, kde zazněla Vaše písnička, ale i z filmu Kytice, kde jste úžasně ztvárnil Vodníka. Vzpomínáte na natáčení?
Teda, to už je pěkně dávno... Byla to zábava a nová zkušenost, novej dotek jinýho světa, jiný práce. Myslím, že to bylo příjemný a budu to mít u svýho jména jednou provždy ve wikipedii (smích). Setkal jsem se s příjemnými lidmi a vlastně si i vážím toho, že jsem někomu stál za otázku, jestli bych si tu roli nezahrál, nepotopil se a neukázal svou vypracovanou mužnou postavu (smích).

Vím o Vás, že rád fotíte vážky. Máte nějaké oblíbené místo, kde se svému koníčku můžete nerušeně věnovat?
Dostal jsem se k tomu náhodou, většinou se totiž k takovým věcem dostane člověk náhodou, v jihovýchodní Asii v džungli na Siberutu. Obecně můžu říct, že nejradši fotím zvířata u potoků v lese. Všude jinde je to fajn, můžu jmenovat i exotická místa jako delta řeky Tanito a soutěska Kunene, polská rašeliniště jsou krásný místo, Austrálie je hezká. Kdybych to měl všechno vypočítávat, byli bysme tu do rána. Ale obecně vzato, potoky v lese, to je můj oblíbenej relax.

Vraťme se k Vaší profesi. Co Vás v nejbližší době, vedle turné, čeká po pracovní stránce?
Dodělali jsme s Mírou Chyškou hudbu k filmu Karla Janáka, kde zpívám pár písniček a kde jsem spoluautořil na pár z nich. Dojedeme šňůru a s klukama začneme dělat na něčem dalším. Máme toho jinak dost – do konce dubna nás čeká pětadvacet třicet koncertů.

A z opačné stránky – jakou muziku posloucháte?
Úplně upřímně řečeno jsem dennodenně pod takovým tlakem, že neposlouchám nic. Jedna věc je, že muziku sám dělám, tak je moc fajn se na to soustředit, a druhá věc je ta, že podle mě už svět definitivně zešílel a na světě neexistuje snad místo, kam člověk před tou muzikou může utéct. V obchodě, v tramvaji, na zastávce, všude něco hraje. A navíc třeba dvě tři věci přes sebe, je to k nevydržení. Takže když si můžu užít pět minut ticha, tak si normálně odpočinu. Ještě tak si vymejvat mozek! Nemám v dnešní době nervy na to, abych něco poslouchal. Preferuju ticho. Člověk aspoň zaslechne něco v sobě. A kdyby všechno, co jsem udělal, už mělo být dávno vymyšlený a blbý, tak je to aspoň moje.

Zuzana Doleželová

Reklama

OKNO H

Katalog firem » Řemeslníci » Okna, dveře, zastiňovací technika

Dodávka a montáž plastových oken a dveří, žaluzie, sítě, rolety, demontáž, montáž, zednické zapravení bezpečnostních dveří. Dodávka a montáž vnitřních dveří.